Článek
Je pro vás v Götzisu důležitější výkon nebo skalp Šebrleho?Snažím se nemyslet na to, koho mám porazit a kolik k tomu bude třeba bodů. Když se dokáži naplno soustředit na každou disciplínu, můžu udělat velký výsledek. Těžko ale ovlivním, jak si povede Roman Šebrle. Kdybych nad tím přemýšlel, dostal bych sám sebe do problémů.
Šebrle prohlásil, že si tu každý může zlepšit své osobní maximum. Věříte, že Götzis uvidí světový rekord?Těžko říct. V Aténách i na halovém šampionátu v Budapešti jsme se s Romanem dokázali vybičovat k velkým výkonům a čekám, že stejné by to mělo být i tady. Záleží také, jak bude. Zatím jsou podmínky perfektní. Takové počasí miluju, jemný vánek, nebe bez mráčků, paráda...
V Götzisu startujete poprvé, proč jste sem nezavítal už dříve?Už jsem chtěl přijet vloni. Nebyl jsem ale ještě fyzicky připravený. Sezóna je náročná, ještě mě čeká americká kvalifikace pro světový šampionát v Helsinkách. Ta je psychicky strašně obtížná. Můžu v Götzisu udělat světový rekord, ale když se pak u nás nedostanu mezi nejlepší tři, do Helsinek nepojedu.
Za poslední rok jste se obrovsky zlepšil, čím to?Mám doma v Azuse výborné tréninkové podmínky. Nemám jen jednoho kouče, ale celý tým. A mně se podařilo najít lidi, kteří jsou špičkami ve svých disciplínách a dokáží spolupracovat k mému prospěchu. Desetiboji se věnuji vlastně teprve sedm let. Předtím jsem vůbec nezkusil tyč, neházel jsem koulí.... Jen běhal a skákal. Takže se teprve učím. Navíc mě skvěle podporuje rodina.
Naučil jste se něco od Šebrleho? Část dubna strávil přípravou u vás...Hodně věcí, vždyť je to světový rekordman a olympijský vítěz. Možnost sledovat ho, trénovat s ním mi hodně dala. Snad se přiučil Roman i něco ode mě.
V Americe vás vzal na golf, takže i v něm jste se od něj asi něco naučil.Určitě, na osmnáctijamkovém hřišti jsem byl teprve podruhé, zato Roman hraje výborně. Až k nám zase přijede, půjdeme si zahrát, je to dobrá zábava.
Dostal jste od něj pozvánku do Prahy na pár dní před Zlatou tretrou, přijedete?Určitě bych chtěl, ale ještě nevím. Manželka by měla rodit za šest týdnů, takže to bude záviset na tom. Jestli to bude jen trochu možné, přijel bych aspoň po americké kvalifikaci. Každopádně spolu budeme v kontaktu a něco vymyslíme.
Už máte vymyšlené jméno pro syna?Ještě nevíme. Máme jich pár napsaných, ale ještě nejsme rozhodnuti. Asi počkáme, až ho uvidíme a pak jméno vybereme. Možná Roman. (směje se)
Šebrle říká, že by pro něj bylo možná lepší, kdybyste spolu nebyli tak dobří přátelé, že by se dokázal lépe vyhecovat. Vidíte to stejně?Jsme přátelé, ale když přijde čas soutěže, dáme si klapky na oči a soustředíme se jen na svůj výkon. To z nás dělá dobré atlety. Přátelství nám oběma prospívá, i když ho chci porazit, přeji mu, aby udělal dobrý výkon. A vím, že stejně tak je to u Romana a vlastně u všech desetibojařů. To dělá z této disciplíny něco zvláštního.
Jak vás přijali na Havaji, kde jste strávil dětství, po olympiádě?Jsem první olympijský medailista odtamtud, takže byli všichni nadšení. Vyhlásili na čtvrtého září Den Bryana Claye, pořádala se velká oslava a dostal jsem diplom od guvernéra.
Cítíte se stále více jako Havajan, nebo už spíše jako Kaliforňan?Jsem Havajan, tam jsem vyrostl a byl vychován, pochází odtamtud i má rodina. Ať budu kdekoliv, doma pro mě bude vždy na Havaji.
