Článek
Byly pro vás chvíle po doběhu maratónu hodně emotivní?
Určitě, bylo mi do breku. Pořád mi to úplně nedochází.
O maratónu jste dlouho snila, takhle jste si ho představovala?
Byl to perfektní den. Úžasná zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu. Lidi mě hnali vpřed na každém kilometru, takže to ani nebylo tak těžké, jak jsem čekala.
Žádná krize?
Prvních pětadvacet kilometrů jsem běžela s Robertem Míčem a Pavlem Novákem, kteří mi moc pomohli. Pak začalo foukat nepříjemně proti, bála jsem se, že budu ztrácet. Ale v závěru se zase trať otočila a běželi jsme po větru.
Nebála jste se, že tempo je moc rychlé?
Já mezičasy nevnímala, ale kluci říkali, že běžíme hodně rychle. Tak jsem odpovídala: Nevadí, běžíme, dokud můžu. Pořád jsem si ale nechávala rezervu, věřila jsem svému tělu a to mě nezklamalo.
Nakonec jste si na závod hodinky vzala, sledovala jste je?
Poprvé jsem se na ně podívala asi na 33. kilometru. Nedívala jsem se na průběžný čas, jen na aktuální tempo a to bylo dobré.
Kdy vám začalo být jasné, že limit 2:35 hravě pokoříte?
Až za cílovou čárou, maratón je nevyzpytatelný, každý mě varoval, že zeď může přijít z kroku na krok, kdy člověk pak ani nedoběhne. Já se k tomu limitu nechtěla moc upínat, i když v posledních dnech se o něm hodně mluvilo, takže trochu tlak jsem cítila. Až asi čtyři kilometry před cílem jsem si říkala, že bych to měla stihnout.
Snila jste při debutu o takovém času? Rychleji běžela z Češek jen Alena Peterková…
Ptala se mě Jana Moberly (manažerka elitních atletů), jaký má napsat čas. Já nevěděla, manžel prohlásil 2:30:50. Takže je to ještě nad plán.
Při závodě jste měla tejpy na obou nohách, proč?
Pravou pro jistotu, na levé jsem si rozsekla koleno, když jsem se šla den před závodem rozběhat.
Vylekalo vás to?
Nejdřív jsem se smála, spadnout na rovině na náplavce před lidmi, to se jen tak nepodaří. Pak když jsem se chtěla rozběhnout, smích mě trochu přešel. Nicméně díky fyzioterapeutovi Richardu Jislovi se to podařilo zatejpovat a věděla jsem, že to nebude nic vážného. Richardovi patří velký dík, teď mu budu muset koupit psa.
Proč?
Vsadili jsme se někdy v zimě, že když zaběhnu limit, pořídím mu psa plemene akita inu. Takže chovatelé, hlaste se. (úsměv)
Už v týdnu jste nemohla dospat, jaká byla poslední noc před závodem?
Tím, že jsem řešila spíš koleno, to bylo v pohodě, vstávala jsem ráno ve čtyři.
Tak brzy?
Šla jsem na rozcvičku, potřebovala jsem se brzo nasnídat, nic jiného mi nezbylo.
S jakým plánem pojedete na olympiádu do Ria?
Ještě předtím mě čeká mistrovství Evropy, což bude moje první atletická akce, ale nechci to brát, že pojedu na zkušenou. Teď je na manželovi, aby mě dobře připravil. (úsměv)
| Olympijští obojživelníci |
|---|
| Roman Hrabaň |
| desetiboj (1988), boby (1992) |
| Kateřina Neumannová |
| běh na lyžích (1992, 1994, 1998, 2002, 2006), horská kola (1996) |
| Kateřina Nash |
| horská kola (1996, 2012), běh na lyžích (1998, 2002) |
| Martina Sáblíková |
| rychlobruslení (2006, 2010, 2014), cyklistika (2016) |
| Eva Vrabcová-Nývltová |
| běh na lyžích (2006, 2010, 2014), maratón (2016) |
