Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ První výraznou stopu v dospělé atletice učinil svěřenec Michala Nováka předposlední červencový den na mistrovství republiky v Táboře. Osobní rekord si zlepšil o čtvrt sekundy, čas 20,39 s byl nejrychlejší v české historii.
A především díky němu si mohl balit tašky do Budapešti. Na zkušenou? Ale kdepak, Macík si vedl jako ostřílený mazák. Za táborským časem zaostal o pouhou setinu a vybojoval si přímý postup. „Jsem rád, že jsem potvrdil, že ten čas z mistrovství republiky nebyl výjimka,“ uznal.
První radost prožil Macík už při pohledu na startovní listiny. Hned vedle něj zaklekl do bloků Noah Lyles, vítěz stovky a největší sprinterská hvězda současnosti.
„S koučem jsme si to oba vysnili. S nikým lepším jsem běžet nemohl, je můj oblíbenec. Tohle je zážitek do konce života,“ přiznával Macík, který po očku největšího favorita dvoustovky sledoval.
„Snažil jsem se soustředit na sebe, ale s takovým soupeřem neběháte každý den. Přišlo mi, že nedělal moc věcí jinak než já, snažil se hodně odpočívat a spíš to předvést pak na dráze,“ vypozoroval.
Lyles startoval o dráhu pod ním a svého českého soka na dráze nijak nerozcupoval. „Já byl překvapený, že mě nepředběhl hned po 20 metrech a ze zatáčky jsme vyběhli dost podobně. To mě nakoplo a snažil jsem se s ním tahat, co to šlo,“ líčil.
V cíli byl Lyles o 35 setin rychlejší, ale český sprinter si komfortně pohlídal postupovou trojici. Třeba i před Slovákem Jánem Volkem, bývalým halovým mistrem Evropy.
Ondřej Macík po boku nejrychlejšího sprintera současnosti Noaha Lylese.
Macíka tak nervozita z velké akce nijak nepostihla. Snad jen když přišel do novinářské mixzóny, podivil se. „Vás je tady nějak moc,“ usmál se sprinter, jenž na dvoustovce po 12 letech navázal na semifinálovou účast Pavla Masláka v korejském Tegu.
„Jak jsem se ocitl na stadionu, začal jsem si to užívat. Super soupeři, počasí na sprinty, i diváci na stadionu. Tohle nebudu prožívat každý den,“ věděl. A potěšil i početné hloučky českých fanoušků. „Před startem jsem z tribun slyšel: Pojď, Ondro! To bylo super,“ hlásil.
Macík byl celkově v rozbězích 17., dokonce nejrychlejší ze sprinterů, kteří se narodili na evropském kontinentu. Cíl pro semifinále. „Zase bojovat o co nejlepší čas.“ Jaký je pro českého sprintera reálný? „20,30 by bylo super,“ zasní se. Opět u toho ve svém čtvrtečním semifinále bude mít i hvězdného Lylese…
