Článek
Měl jste před třetím pokusem velké nervy?
Nemůžu říct, že ne. Asi jsem pár lidem způsobil infarkt, ale naštěstí to tam je. Já si říkal, že to musím rozjet. Když do toho jdu opatrně, není tam taková rychlost.
Přitom při rozcvičení jste poslal kouli docela daleko za hranici limitu.
To tak bývá… Pak jsem se soustředil, abych nepřešlápl. Protože většinou, když to jde takhle dobře, říkáte si: „Udělej to volně, hlavně bacha na přešlap.“ Já to udělal volně, jenže mi kouli nevzaly prsty a hned to bylo o půl metru méně. A u třetího pokusu jsem si říkal, že bude vabank.
Český koulař Tomáš Staněk v kvalifikaci na MS v Dauhá.
Také jste po něm měl hodně velkou radost…
Nechci to nějak přivolávat, ale už dlouho jsem nezůstal v kvalifikaci. A zvlášť, když to tady našemu týmu zatím úplně nepadalo, bylo by blbý tam neprojít taky. Takže mě to potěšilo, proto ten sport dělám, abych ve finále byl. Myslím, že kdybych třetí pokus neposlal za lajnu, tak jsem s prominutím za vola, protože mám na úplně jiné metry.
Když jste viděl postupový limit 20,90, tušil jste, že bude třeba ho pro postup do finále překonat?
To jo. Když jsem měl zapsaných těch 20,73 a ještě mě přehodil Ital Fabbri, věděl jsem, že to nebude stačit ani náhodou. Je to holt blbá disciplína, asi přejdu na maraton. Ale ne tady, musí to dát někam do Grónska. (směje se)
Cítil jste tříslo, které jste si v posledním závodě natrhl?
Vůbec. Spíš jsem se bál o břicho, protože na rozcvičováku je úplně jiný kruh než tady, mnohem drsnější. Nevěděl jsem, jaký bude na hlavním stadionu, navíc jsem šel jako druhý v pořadí, moje koule neprošla, tak jsem hledal, kterou si půjčím, tak nebylo moc času.
Proč vaše koule neprošla?
Nevím, teď to budeme zjišťovat. V seznamu náčiní žádná typu Nelco nebyla, tak jsme ji tam dali. Možná jsem ji měl moc otlučenou, nevím, prostě se jím nelíbila…
Byla to komplikace, že jste si musel narychlo hledat novou?
Určitě. Kdybych byl třeba patnáctý, měl bych čas si nějakou osahat, ale takhle, ještě když Američan Hill byl už nachystaný a já šel hned po něm, tak jsem nechtěl zdržovat ostatní. Byla to taková nepříjemná situace.
Jak se vám závodilo na klimatizovaném stadionu?
Když jsem tu byl v květnu, zvykl jsem si, že klimatizují všechno hodně a popravdě jsem čekal na stadionu ještě větší zimu. Akorát, jak jsou tam ty fukary, někde fakt profukovalo, jinde byly takové mrtvé zóny, tak jsem se snažil pohybovat tam. Hlavně už jsem to viděl u Katky Šafránkové, než jsme letěli, jak měla mikinu přes hlavu a takhle jí lítal rukáv. To jsem si říkal, že asi bude mít sílu. Ale připravil jsem se, mám dlouhou mikinu, tepláky, nepodcenil jsem nic.
Říkal jste, že máte na jiné metry. Na jaké si věříte?
Když budu házet dobře, může to určitě být letošní maximum (21,67 m). A to by se mělo na vrcholných akcích předvádět, abych byl spokojený já i vedení. Teď jsem si to trochu osahal těmi třemi pokusy a ve finále už do toho budu muset jít zostra.
Jste rád za den volna mezi kvalifikací a finále?
Určitě. Takové zápolení vezme trochu psychiky i fyzičky. Ještě musím za fyzioterapeutkou s kolenem, zotavit se probrat s trenérem techniku… Doufám, že postoupí i Kuba Holuša a dáme si suši.
Už jste na něj vyrazili?
Naštěstí ho máme na hotelu. To si užívám, bohužel jenom na večeři.
Kolik toho sníte?
No, docela koukali… Mám ho rád. Tak dva talíře jsem měl. Podobně jako Kuba, akorát on k tomu nic dalšího nejedl. (smích)
