Článek
Kočovný atletický život rodiny nejlepších českých mílařů pokračuje, i když po loňském trápení už se 29letému Sasínkovi honily hlavou i myšlenky, že by vrcholovou kariéru ukončil.
Majitel bronzu z halového mistrovství Evropy v roce 2017 už startoval na světových a kontinentálních šampionátech venku i pod střechou, jen olympiáda mu unikala. V Tokiu o jediné místo. Vloni s novou energií v nabité skupině kouče Hakima Saleha toužil po startu pod pěti pařížskými kruhy.
Jenže v létě vyběhl jen třikrát, s časy vzdálenými jeho schopnostem i výkonům, které by ho do olympijské nominace vynesly. „Měl jsem natržený úpon pod lýtkem, s tím jsem bojoval. A než jsem přišel na to, co to konkrétně je za problém, byla půlka sezony pryč. Pak se přidal ještě zánět a nedařilo se mi z toho dostat,“ popisuje protrápený rok.
„A pak už tam byla i nějaká nechuť k dalšímu běhání. Konec? Upřímně, proběhlo to hlavou,“ přiznával, že neúčast na olympiádě skousával těžko. „Pro mě jako sportovce je to hlavní, a když vás takhle mine a víte, že další je za čtyři roky, těžko se motivace hledá dál,“ neskrývá.
Ale i při pohledu na své tréninkové parťáky si usmyslel, že ještě není čas opouštět dráhu. „Viděl jsem, jak kluci pokračují, mladí se zvedají a já věděl, že chci být dál toho součástí, protože by mi to běhání strašně chybělo,“ popisuje.
Filip Sasínek bude jediným českým mílařem na halovém světovém šampionátu.
Chuť i radost ze závodění se přes zimu vrátila. Ne hned při prvním startu na ostravském mítinku Czech Indoor Gala. Ten stejně jako manželka nedokončil. Ale v polské Toruni už konečně zase zažíval atletickou radost z výkonu 3:37,55.
„Takový čas jsem předchozí dva roky neběžel ani venku,“ hřálo ho. „Celá ta sezona mi ukazuje, že jsem zpátky na dobré cestě. Třikrát jsem běžel pod 3:40, což se mi nestávalo,“ pochvaluje si Sasínek.
Přidal ještě jeden nedokončený závod, ale po něm měl zcela opačné pocity než v Ostravě. Ve francouzském Liévin jako vodič rozběhl závod hvězdnému Jakobu Ingebrigtsenovi na rekordní double, když Nor historické maximum zlepšil na 1500 metrů i na míli.
Trochu kuriózně se tak Sasínek nenominoval na halové mistrovství Evropy do Apeldoornu, kde se vybíralo podle rankingu, ale na světový šampionát do Nan-ťingu, kde se startovní pole sestavovalo podle nejlepších sezonních výkonů, už ano.
„Věděl jsem, že to pro mě bude jednodušší cesta, protože vloni jsem toho moc nenaběhal, a podle letošního výkonu je šance větší. Pohyboval jsem se na hraně a nakonec došlo i k nějakým škrtům,“ líčí Sasínek, jenž má 18. nejlepší čas z 30 přihlášených.
Na šampionátech se tak oba manželé prostřídají, když Kristiina Sasínek Mäki startovala zase jen v Apeldoornu. Celá rodina se ale shledá už začátkem příštího týdne v Jihoafrické republice, kam za manželkou a jejich synem Kaapem vyrazí Sasínek na třítýdenní kemp rovnou z Číny.
„Kristiina mi vezla ještě jeden kufr navíc, snad to všechno pobrala a nějaké čisté trenýrky tam mít budu,“ vtipkoval před cestou do Nan-ťingu, kde se světový šampionát uskuteční po dvou odkladech.
V relativně malé hale na poměry vrcholné světové akce se Sasínek potká opět i s Ingebrigtsenem, norským běžeckým fenoménem, který v Apeldoornu zvládl už svůj třetí zlatý double na 1500 a 3000 m. O stejný kousek se pokusí i v Číně.
„Na trojce mu věřím hodně, na patnáctce to bude mít komplikovanější. Ale formu má neskutečnou, a pokud si to takticky pohlídá, aktuálně nemá soupeře,“ říká uznale halový český rekordman na patnáctistovce.
I když se s norským esem potkává už delší roky, žádné vřelé konverzace neočekává. „Bavím se víc s jeho bráchou Henrikem, který se mu stará o přípravu, ten je přívětivější. Jakob je víc uzavřený, ale tak to má asi být. Když jste na takové úrovni, hledíte si svého a nepotřebujete ztrácet čas s ostatními,“ doplňuje Sasínek.
