Článek
Před startem sezony vám k nejrychlejšímu času české historie chyběla přesně sekunda. Už tehdy jste snil, že letos výkon Lukáše Vydry překonáte?
Já bych ani neřekl, že by to byl sen, ale spíš cíl pro sezonu. Podzimní příprava proběhla skvěle, po halové sezoně jsem tušil, že i kvůli nemoci jsem v ní nepředvedl to nejlepší a venku by to mělo být lepší. A to se potvrdilo. I když třeba Zlatá tretra nebyla ode mě ideální, věděl jsem i proč, byla tam spousta obíhání a kontaktů. Věřil jsem, že na rekord mám.
S dnes už bývalým rekordmanem Lukášem Vydrou jste byl někdy v kontaktu?
Ne, popravdě jsem ho registroval jen díky rekordu, některé bývalé běžce pak člověk potkává jako trenéry, ale jeho ne.
Po kariéře se pohyboval jako kondiční kouč v jiných sportech, například u fotbalistů Baníku. Když jste ho překonal, byl jste zcela nadšený, nebo ve vás malinko hlodalo dvanáct setin, které chyběly k ostrému olympijskému limitu?
Je to tak. Určitě to bylo krásné, nemůžu být zklamaný z nároďáku. Ale trochu ve mně vrtalo, že to byl fakt kousek. Na druhou stranu čtvrté místo na zlatém mítinku v takovém čase? Za to jsem hrozně rád.
Cesta na olympiádu pro vás může vést i přes ranking, kde jste byl před víkendem na poslední postupové 48. pozici. Počítal jste si, jak vám závody v Bydhošti a následně v Poznani pomohly?
Docela to sleduju, takže jsem počítal hned po doběhu. Měl bych se posunout někam na 42. nebo 43. místo. Ale teď o víkendu má asi 77 zemí domácí šampionát, takže to je tak 50 na 50. Budu doufat, že jinde se nepoběží tak rychle a u nás ano, věřím, že když se to sejde, může klapnout i ostrý limit ve Zlíně.
Zkusíte se domluvit se soupeři na rychlém závodě? Případně pokusit se o limit hned v rozběhu?
O tom neuvažuju, protože za rozběh by nebyly body do rankingu. A domluva? Zatím moc nevím, i když by to bylo samozřejmě lepší, protože tahat celou osmistovku není nejsnazší.
Jakub Dudycha a jeho velká radost z postupu na ME v Římě.
Vy jste se v rozběhu v Římě i v Bydhošti prezentoval jinou strategií, kdy jste se z chvostu pole posouval vpřed. Je vaše osvědčená taktika spoléhat na zrychlení?
Není, ani v Bydhošti jsem nechtěl běžet zezadu. Ale měl jsem společnou dráhu s Nizozemcem Ryanem Clarkem a už po pěti krocích jsem byl za ním, na seběhu jsem nebyl vepředu. A než se strkat, radši jsem se zařadil na konec. Pak bylo i štěstí, že se to otevřelo a v poslední třístovce šlo předbíhat. V Poznani už jsem pak běžel víc zepředu.
Přechod z juniorů mezi dospělé bývá náročný, často se atletům nepovede. Ale vaše generace s Lurdes Manuel či Petrem Meindlschmidem si zatím počíná hodně nebojácně… Čím to?
Já běžel Zlatou tretru už jako dorostenec před dvěma lety. V šestnácti proti Collinsi Kiprutovi, který má osmistovku pod 1:44. To byla skvělá zkušenost, která mi pomohla, jinak bych se prosazoval déle. Ale samozřejmě to rozdíl je, což bylo znát letos v rozběhu halového mistrovství světa v Glasgow, který jsem nezvládl takticky. Na mládežnické akci by se mi to nestalo, ale je rozdíl, když nastupujete jako lídr proti někomu s časem 1:48, nebo proti klukům, které znáte z přenosů z Diamantové ligy. Tam máte větší respekt.
Vy jste letos druhým nejrychlejším juniorem světa. Je pro vás cílem srpnový světový šampionát této kategorie v Limě a olympiáda by byl spíše bonus?
Je to naopak, olympiáda je jasný cíl, však o ní sní snad jen mimo fotbal každý sportovec. Spíš mistrovství světa juniorů by byl bonus. Kdybych běžel na olympiádě, možná bych i zvažoval, jestli do Limy letět s ohledem na tamní situaci a podmínky k tréninku, ale to předbíhám. Olympiádu teď jistou nemám a kdyby neklapla, bude Lima vrchol, kde bych si chtěl spravit reputaci.
Připravujete se ve Vysokém Mýtě pod vedením kouče Lukáše Dejdara. Jaké tam máte tréninkové a studijní podmínky? Nic vám nechybí?
Trávím tu většinu času, v Praze jsem byl letos jen párkrát kvůli hale. Jinak jsou tady podmínky naprosto dostačující, máme kde běhat na stadionu i na rovné cyklostezce, je tu fyzioterapeut, masér, saunu mám u baráku, vše na jednom místě. A ve škole jsem ve třetím ročníku, mám individuální plán kvůli absencím. Takže si po soustředěních můžu dopsat písemky, většina učitelů mi vychází vstříc.
Co po škole? Velké téma u mladých atletů je studium v Americe, láká i vás?
Do Ameriky určitě nepůjdu. Zatím počítám, že zůstanu tady a budu se věnovat naplno atletice, možná bych zkusil dálkově nějakou vysokou školu. Ale zatím to pro mě není téma, na které bych myslel každý večer před spaním.
