Český mladík v úžasu. Svoji rekordní smršť završil v závodě, který vešel do dějin

Řím (od našeho zpravodaje) – Po závodě si ještě na chvíli sedl na lavičku u sektoru a díval se do tribun. „Bylo úžasné koukat na lidi, jak to žerou a nasávají atmosféru. Však jsem nikdy na takhle velkých závodech nebyl,“ užasle vyprávěl.

V kalendáři měl přitom na sobotu jiný závod. „Měl jsem skákat na lize v Třinci,“ s úsměvem popisoval. Místo druhé nejvyšší domácí soutěže ale v pondělí přišla dodatečná nominace mezi nejlepší skokany Evropy. A mladík z Uherského Hradiště povzbuzen pozvánkou odstartoval svoji rekordní smršť.

V pondělí na Odložilově memoriálu skočil 792 cm, po 38 letech posunul národní juniorské maximum. V pátek při kvalifikaci v Římě 801 cm. A při sobotním finále další dva centimetry navíc.

„Na to, že jsem tady původně neměl vůbec být, si nemůžu stěžovat. Dostal jsem se do finále, v něm vybojoval další tři pokusy, konečně překonal osmičku,“ vypočítával. Přitom se ale neutápěl v euforii, na svých skocích viděl rezervy. „V rozběhu i skocích byla spousta chyb, což je ukazatel, že můžu skákat ještě dál,“ věděl.

Stejně jako v kvalifikaci odšpuntoval závod osmimetrovým skokem. „Měl jsem spoustu energie, byl ohromen tím stadionem. Pak to trochu opadlo a byla to spíš taková hecovačka,“ popisoval soutěž, která vstoupila do dálkařské historie.

Vítězný Řek Militiadis Tentoglu v pěti ze šesti zdařených pokusů překonal 840 cm a dvakrát doletěl na 865 cm, nový rekord šampionátu. Stříbrný Mattia Furlani k hlasité radosti zaplněné obří tribuny u sektoru posunul světový juniorský rekord na 838 cm. A švýcarský vícebojař Simon Ehammer bral bronz za 831 cm, takovou kvalitu nemívá ani mistrovství světa.

V Římě k super výkonům přispěl i pružnější povrch na vyvýšené platformě. „Určitě pomohl. K tomu diváci a konkurence, všichni se vyhecovali,“ popisoval Meindlschmid a s úžasem sledoval medailovou bitvu.

„Řek je prostě šílenec. Hrozně obdivuju všechny, kdo se celý závod dokáží zlepšovat a posouvat. A Furlani? Z něj jsem byl úplně unesený a moc se těším do Peru, až si zase zaskáčeme v jednom sektoru,“ vyhlížel srpnový juniorský světový šampionát.

V atletickém reprezentačním dresu už zkrátka zdomácněl, přitom ještě před necelými třemi lety oblékal v mládežnických týmech dres fotbalového nároďáku. Po tomto týdnu už asi nikdo nepochybuje, že se vydal správnou cestou.

A olympijský sen v 18 letech? „Na limit (827 cm) ještě nemám. A uvidíme, co udělá světový ranking, v tom se ještě moc neorientuju,“ nezapře, že mezi elitou je stále ještě nováčkem.