Článek
Řím (od našeho zpravodaje) – Čtyřiadvacetiletý sprinter přitom startuje v dospělé reprezentaci poprvé a podle letošních časů mu mezi přihlášenými patřilo až šestnácté místo.
Jaké jsou po takovém parádním úspěchu vaše první emoce?
Ani kladné, ani záporné, já totiž doufal v mnohem lepší čas. Ale zase je to finále, tak se nemůžu zlobit. Zítra se na to budu tvářit líp.
Opravdu byste před cestou do Říma věřil, že se vrátíte s finálovou účastí?
Já si na ni brousil zuby a věřil, že na ni mám, protože sezona byla hodně konzistentní. Ale mně se ten semifinálový běh vůbec nelíbil, kvůli tomu jsem takhle rozčarovaný, poslední padesátka byla hodně zatažená a křečovitá. V rozběhu se mi běželo trochu líp, tam kdybych se na to v závěru nevykašlal, mohlo to být pod 20,50, to mě trochu mrzí. Protože forma je velká, ale já vždycky od sebe chci víc, jsem takový věčně nespokojený. (úsměv)
Prošel jste dál na čas, na tisícinu shodný se Švédem Erikem Erlandssonem. Jak jste prožívali společné čekání na horkém křesle?
Nejdřív nás zařadili, že já jsem byl v běhu třetí, pak že jsme oba čtvrtí. Čekal jsem, že nás v tom třetím semifinále někdo trhne, protože to bylo nejvíc našlapané, dělali jsme si z toho se Švédem legraci. Nakonec to o setinku vyšlo.
Hodně se věnujete dýchacím technikám, pomáhají i v závodech?
Určitě. Minulé září mě k nim přivedl kamarád, protože jsem byl velký stresař, a teď jsem díky nim byl v rozběhu zenově klidný. Mám speciální dýchací techniky před závodem, po něm, ráno i večer, aby se mi lépe spalo. Už si to bez nich ani moc neumím představit.
Tomáš Němejc se takto radoval v rozběhu.
Běháte za Duklu, ale trénuje vás dál táborský kouč Tomáš Najbrt. Jak to funguje?
Je to tak, ale já studuju práva v Plzni, tak trénuju tam. S trenérem se vidíme jednou za měsíc, na závodech a soustředěních, jinak víceméně trénuju sám. Ale už jsem na to za ty čtyři roky poměrně zvyklý.
Dvoustovka šla v posledních letech v Česku hodně nahoru. Pomáhá konkurence?
Určitě. Kdybychom tu byli třeba jen dva, není to tak horké. Takhle to v sezoně vždycky jednomu uletí, další ho dohánějí, další rok se to otočí. Tím je to zajímavější.
