Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Dudycha je z 53 českých atletů ve Věčném městě nejmladší, na vrcholné akci dospělých debutuje. Přitom má za sebou sbírku mládežnických úspěchů, vyhrál dorostenecké i juniorské mistrovství Evropy v atletice. A to dlouho koketoval s volejbalem.
„Pak mě přestal bavit,“ vysvětluje. „Každý den jsem dojížděl hodinu a půl do Svitav a vracel se o půl desáté. V atletice jsem měl i lepší kamarády, běhal jsem s Tomášem Severou, který je o tři roky starší, a je i jeho zásluha, že jsem si atletiku vybral,“ vypráví.
Na dráze si zvolil od začátku střední tratě a každým rokem ze svého osobního rekordu na osmistovce ukrajuje výrazný kus.
V rozběhu v Římě si pak počínal mazácky, jako kdyby už běhal mezi elitou roky. Zařadil se na chvost startovního pole a parádním finišem se prodral na druhé místo zajišťující přímý postup. Pak už jen napjatě sledoval obrazovku za cílem, kde po chvíli naskočil čas 1:44,89!
Co znamená? Posun vlastního českého juniorského rekordu téměř o sekundu. Nejrychlejší letošní juniorský čas na světě. Třetí místo v české historii, jen pět setin za 26 let starým národním rekordem Lukáše Vydry. A 19 setin od ostrého limitu pro olympiádu v Paříži.
Jakub Dudycha a jeho velká radost z postupu.
„Ale já v cíli nekoukal kolem sebe, nevěděl jsem, jestli jsem druhý nebo šestý, tak jsem jen doufal, že tam bude Q značící postup. Až když jsem viděl čas vítěze, tak jsem si říkal, že by to mělo vyjít,“ vykládal svěřenec Lukáše Dejdara z Vysokého Mýta.
Posunout si osobní rekord na velké akci o sekundu, to ukazuje na mysl závodníka. „Začínal jsem zezadu, ale ne proto, že bych běžel pomalu, jen ten závod byl hodně rychlý,“ vysvětloval. Dopředu se tak musel prodírat zvnějšku.
„Vyběhl jsem si asi do třetí dráhy, čímž jsem sice naběhl pár centimetrů navíc, ale viděl jsem, že se dostávám dopředu,“ popisoval svůj skvostný finiš. Dudychův čas byl druhý nejrychlejší ze všech. „Porazil jsem i evropského lídra, ale to je osmistovka, v sobotu zase může porazit někdo mě s horším osobákem,“ vyprávěl po skalpu domácího Catalina Tecuceana.
V sobotním semifinále je odhodlaný zabojovat o další postup. „Byla by blbost tam jít s tím, že předposlední místo pro mě bude úspěch, to nic neřeší. Budu bojovat o každou setinku až do cílové pásky,“ hlásí odhodlaně.
A v hledišti uvidí opět i několik českých vlajek. „Když jsem vcházel na stadion, tolik jsem jich fakt nečekal, přišel jsem si jako někde v Bratislavě, jako kdyby to bylo kousek od českých hranic,“ porovnával. Ani jeho rodiče s bratrem nechyběli v hledišti sedmdesátitisícového stadionu.
„Mají i lístky na semifinále, tak jsem musel zabojovat, aby je neměli zbytečně,“ pousmál se. Přiměje rodinu vyrazit ještě jednou k pokladně se vstupenkami? „Na finále lístky ještě nemají, ale snad je budou muset shánět,“ věří Dudycha.
