Českou atletickou senzaci zachránili rodiče. Nebýt jich, už nesportuju

Oproti loňsku se na 200 m zlepšil o více než sedm desetin, s časem 20,63 s je letos druhý v Evropě do 23 let. Získal český titul a odměnou mu byl start a třetí místo na Diamantové lize v Bruselu. Pro sprintera, který závodí až ve druhé nejvyšší české klubové soutěži, velká věc.

„Prožívám dobré období,“ skromně prohlásil, když se objevil ve společnosti největších atletických hvězd světa na tiskové konferenci před Zlatou tretrou, kde běžel na stopadesátce druhý nejrychlejší čas české historie 15,39.

Co stojí za restartem Polákovy kariéry? „Dospěl jsem, trenér Tomáš Najbrt, ke kterému jsem se vrátil, umí se mnou pracovat a poskládat tréninky, aby mi seděly,“ vysvětluje.

V Praze ho přitom trénoval Dalibor Kupka, jenž dovedl k úspěchům Romana Šebrleho i Pavla Masláka. „Jako mladý atlet jsem nebyl zvyklý příliš trénovat. Trenér se snažil mi přípravu přizpůsobit a ubírat, ale stejně to nepomohlo, proto jsme se v dobrém rozešli,“ líčí.

A tak zamířil do mnohem skromnějších podmínek. „Z toho pohledu to určitě byl krok zpátky. Podmínky pro vrcholový sport u nás skoro nejsou. Hlavně v zimě chybí zázemí. Nemáme halu, jen padesátimetrový koridor, ve kterém se mačkáme se zbytkem oddílu,“ popisuje.

Změnu pocítil i na účtu. „Když jsem se rozhodl z Dukly odejít, samozřejmě mi vypověděli smlouvu. V Budějovicích máme odměny od města a oddílu za úspěchy, ale musel jsem se obrátit na rodiče, kterým chci poděkovat. Nebýt jich, tak už bych nemohl sportovat,“ ví.

Opatrně pokukovat už může i po českém rekordu na dvoustovce Pavla Masláka, který má hodnotu 20,46 s. „Chci se tím směrem ubírat, ale před půl rokem jsem si neuměl představit, že bych běžel pod 21 sekund, tak se neodvažuju říct, kam bych se mohl ještě posunout,“ dodává.