Článek
Po olympijských hrách dochází k trenérským změnám často, letos už k nim sáhly třeba Amálie Švábíková či Tereza Petržilková. Vy jste pro ni byla rozhodnuta déle?
Přemýšlela jsem o tom od minulého roku, teď jsme se na ni domluvili. Přece jen pan Tunka už na tom nebyl zdravotně nejlépe.
Také s vámi nemohl být při památném finále v Tokiu, na co z té společné éry budete nejvíc vzpomínat?
Do Tokia neletěl, ale také to byl jeho úspěch, pak třeba v Mnichově (6. místo na mistrovství Evropy) se mnou byl, budu ráda vzpomínat na všechny akce.
I když je Pavel Tunka o mnoho starší, přišlo mi, že jste si rozuměli i lidsky.
Asi jako každý svěřenec se někdy s trenérem pohádá, nebyli jsme výjimky, ale myslím, že na to, že jsme spolu trénovali pořád ve dvou, to bylo dobré. Lidsky jsme si rozuměli od začátku, to pro mě bylo zásadní pro spolupráci.
Když jste se rozhlížela, kam se vydat, byla ve hře skupina Hakima Saleha, v níž trénuje velká část elitních českých běžců na středních tratí i stýplařů včetně vašeho manžela Filipa?
Slyšela jsem to z hodně stran, zvlášť když mě Hakim měl v Paříži na starosti jako svěřence, chodila jsem s nimi všude na tréninky, tak to asi vypadalo, že bych mohla tam. Ale já o tom neuvažovala, při vší úctě k Hakimovi, nemyslím, že by byl trenér pro mě.
Nakonec jste vybrala Švýcara Louise Heyera. Proč? Třeba i kvůli progresu Slovenky Gajanové, která pod ním letos získala evropské stříbro a zaběhla národní rekord na osmistovce?
Určitě výsledky, které má, hrály roli, jsou super. Ale spíš rozhodovalo, jaký je člověk. Znám ho z mítinků i soustředění, už se bavíme od té tokijské sezony. Je mi sympatický i přístupem, jaký je trenér, si řekneme za pár měsíců.
Do letoška trénoval švýcarskou reprezentaci, k tomu má pestrou skupinu s Gajanovou či Švédkou Lindhovou. Ptala jste se jich?
To ne, nikoho jsem na něj nevyptávala. Pro mě je zásadní, aby mi byl sympatický jako člověk, což jsem tak měla i u pana Tunky, k němuž jsem měla přirozený respekt, už když trénoval Dianu (Mezulianikovou).
Bude pro vás velkým plusem, že na trénincích nebudete běhat sama?
To bude obrovská změna. Byla jsem zvyklá trénovat sama, ale letos už mi přišlo moc absolvovat většinu tréninků jen s trenérem. Pak je to někdy docela těžké.
Jaká je ve skupině úřední řeč? Angličtina?
Naštěstí ano, i když je tam hodně jazyků, tak se přiučím. Ale komunikace je v angličtině, párkrát jsme si volali a rozuměli si, neměl by být problém.
Jak velká změna to bude organizačně? Budete častěji v zahraničí, nebo vás čekají tréninky na dálku?
Hned na začátku mi řekl, že na dálku netrénuje a určité období budu muset být ve Švýcarsku. Ale teď na podzim bude jediný rozdíl, že místo do Livigna, kde jsem běhala sama, pojedu do Švýcarska trénovat s ostatníma holkama a pak pojedu zase do Afriky, kde ale budu mít teď s sebou trenéra. V tom ohledu na tom budu líp.
Ale někdy to asi bude výzva s koordinací rodiny, když jste s manželem oba profesionální běžci a máte doma brzy čtyřletého syna Kaapa…
Jo, to bude, o něco častěji budu v zahraničí. Ale jsem ochotná to zkusit, mám ještě s patnáctistovkou nevyřízené účty.
Co by je vyřídilo? Patnáctistovky pod čtyři minuty? Zatím má váš národní rekord hodnotu 4:01,23…
Čas pod čtyři by to vyřešil.
