Článek
MNICHOV (od našeho zpravodaje) – Časem 55,93 s byla druhá nejrychlejší ze všech, když elitní dvanáctka je nasazená rovnou do semifinále. V 21 letech tak Jíchová prožívá povedenou premiéru na vrcholné akci, může si dobírat svého kouče Jindřicha Šimánka a čeští fanoušci mají nad překážkami komu fandit i po rozlučce Zuzany Hejnové.
Běžela jste z nevýhodné první dráhy, a přitom svůj rozběh vcelku suverénně vyhrála…
Když jsem v úterý koukala na los a viděla jedničku, nadšená jsem nebyla. Ale s trenérem jsme probrali taktiku a dost mě namotivoval, že když mám formu, dá se běžet z jakékoliv dráhy. A to se potvrdilo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jaká tedy byla taktika?
Napálit to s tím, že musím mít dlouhý krok, protože s prvními překážkami mám většinou problémy normálně, natož v první dráze, kde je ta zatáčka hodně ostrá. Takže jsem první část myslela hlavně na to, abych měla co nejdelší krok, a když vyjde první, tak už to jde jak po másle.
V cíli se z vaší tváře dala vyčíst úleva.
Určitě. Trošku mi spadl kámen ze srdce. Byla to úleva a zároveň euforie, že jsem doběhla první. Cíl byl postoupit, ale že jsem vyhrála, byla přidaná hodnota.
Měla jste parádní formu na jaře, ale pak přišel pád a zranění kolene při mítinku na Slovensku. Jak moc vás zbrzdil?
Docela jo, trvalo to. Musela jsem si dát pauzu, ale trénovali jsme. Měla jsem problém s jedním vazem v koleni, pak se to celkem zlepšilo, za to jsem nesmírně ráda. Teď už jsem tam, kde jsem byla před úrazem, běhám bez bolesti a s radostí a sebevědomím.
Vyčerpaná Nikoleta Jíchová v cíli rozběhu na 400 m překážek na ME v Mnichově.
Nominace na mistrovství světa v Eugene vám jen těsně utekla, musela jste to vstřebat?
Pro mě byl spíš motor, že je blízko mistrovství Evropy. Když jsem se dozvěděla, že jsem pod čarou, trošku mě to mrzelo, ale koleno jsem v tu dobu neměla zahojené. Ale odpočinula jsem si, přitrénovali jsme a teď se ukázalo, že to bylo asi nakonec spíš výhodou.
Berete evropský šampionát v Mnichově jako takovou bránu do velké atletiky?
Jako mnohem víc, protože můj trenér taky běhal čtvrtku překážek a byl tu před dvaceti lety na mistrovství Evropy ve stejné disciplíně. Pro mě je to tedy první velká akce, ale zároveň je v tom něco osobního pro mě i pro něj. Tak jsem ráda, že jsem mu udělala radost.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Navíc už jste překonala jeho tehdejší výsledek.
Ano, překonala. Ale to on určitě nerad uslyší. (směje se)
Co vám o šampionátu v Mnichově vyprávěl?
Říkal, že je to nejkrásnější stadion a měl pravdu. Už když jsem se tady byla podívat na patnáctistovku, ta atmosféra byla skvělá.
Evropskou hvězdou vaší disciplíny je Nizozemka Femke Bolová, která je takřka vaší vrstevnicí. Co říkáte na její pokus o zlatý double na čtvrtce hladké i s překážkami?
Když to zvládne, bude hustá. Ona je skvělá. Zatím je ode mě tak daleko, že nevím, jestli mě spíš motivuje nebo demotivuje, ale je dobře, že je tam docela díra mezi ní a ostatními Evropankami, takže se soustředím spíš na ty, co běhají pod 55 sekund.
Když jste viděla třeba finále mistrovství světa v Eugene, kde ohromila Američanka Sydney McLaughlinová dalším světovým rekordem, neříkala jste si, co jste si to vybrala za disciplínu?
To jsem si říkala hned po prvním tréninku čtvrtky překážek. (úsměv)
Dříve jste běhala spíš stovku překážek, byla to asi velká změna.
Určitě jsem musela víc naběhat. Já byla vždycky hrozná na takové ty delší běhy, nikdy mi nešly. Ale zlepšila jsme je díky mé skupině, se kterou jsem běhala, a s přítelem. který mi vždycky utekl, pak se otočil a běžel se mnou. To mě vždycky namotivovalo. A další lidi z naší skupiny mi taky pomáhaly běhat třístovky a pětistovky. Když neběháte na tréninku sami, je to skvělé.
O čtvrtce překážek se říká, že je dost náročná i na hlavu.
Je. Na hladké čtvrtce, když máte formu a nejsou vyloženě šílené podmínky, tak se to prodává trochu lehčeji, protože prostě běžíte. Na překážkách se může stát, že se vám nepovede rytmus, a i když forma, tak ji neprodáte. V tom je to složitější. Obě tratě jsou těžké, ale překážky jsou možná trochu zábavnější.
