Článek
Za necelý měsíc už se začne závodit, vaše disciplína je na programu Odložilova memoriálu 8. června. I s vámi na startu?
Ano, už jsem to potvrzoval i manažerovi. Ještě se znovu ptal, jestli jsem zdravý, a opravdu jsem. Je pro mě nezvyk ujišťovat, že opravdu chci a můžu závodit… (úsměv) Možná bych vystartoval už dřív, jak jsou první závody plánované na 1. června v Kladně a dalších městech, překážky by se snad měly běžet v Kolíně.
Je to pro psychiku atleta velká vzpruha, že sezona přece jen nebude úplně ztracená?
Rozhodně. Pro mne to byla velká beznaděj, jak se rušila jedna akce za druhou. Olympiáda, pak mistrovství Evropy, ke kterému jsem hodně vzhlížel, mohl jsem tam po deseti letech oslavit jubileum (v roce 2010 právě v Paříži vyhrál halové ME – pozn. red.). Když pak oznámili, že sezona přece jen začne, měl jsem velkou radost. Rád bych zaběhl nějaké výkony, které mě potěší a povzbudí před příští halovou sezonou, kdy má být mistrovství Evropy i světa.
Zvládal jste brát svoji situaci s nadhledem, nebo vás přepadaly chmury, že v 35 letech vás už tolik sezon nečeká a je mrzuté o jednu takřka celou přijít?
V mém věku už se rozčilovat nechci, jsem rád, že tělo drží, a i na trénincích to vypadá zajímavě. Ještě jsem neběhal na úplné maximum, ale tohle je období, kdy jsem měl za poslední roky nejvíc problémů a teď je to skvělé. A i psychicky to snáším dobře, protože jsem těch pauz už měl tolik, zatímco pro lidi, co nezažili vynechanou sezonu, to může být složitější. Bral jsem to tak, že jsem měl čas po hale doléčit bolavé koleno, pak začít posilovat a běhat. Pro ty, kteří měli nějaké bolístky, ta pauza není špatná, je na každém, jak ji využil.
Nechyběla vám v péči o tělo soustředění v teple či přístup k regeneraci?
Já nebyl v teple ani před halou. Natrénoval bych tam víc, ale jako mladý jsem se taky chystal doma v Česku a nevadilo to. Naštěstí na Olympu docela dlouho fungovala pro profesionály sauna a vířivka a mohli jsme chodit za masérem. A vířivku ve vaně mám doma, namasírovali jsme se s přítelkyní, která byla takový můj karanténní sparing, umíme si poradit.
Vaše partnerka překážkářka Kateřina Kodrová ale není zaměstnankyně Olympu, takže nemohla do areálu. Kvůli ní jste trénoval převážně na pražské Aritmě?
Spíš to bylo kvůli Romanu Zubkovi, který se mi stará o kondici a nemohl by dovnitř. Jeho trénink jsem potřeboval, tak jsme to pytlíkovali na Aritmě, abych o nic nepřišel.
S vaším dlouholetým trenérem Luďkem Svobodou jste byl v kontaktu?
Roman i já jsme s ním komunikovali, byl se i na Aritmě podívat. Spíš jak už je ve věkově ohroženější kategorii, tolik ven nechodil, ale pořád na trénink dohlíží, pro mě je král trenérů.
Vždycky jste potřeboval k velkým výkonům silnou motivaci. Co vás požene letos?
Je to jednoduché. Strašně dlouho jsem nezaběhl výkon, jaký bych si představoval. Kdyby se povedl čas kolem 13,40, ideálně k áčkovému limitu pro olympiádu 13,32, bylo by to super. I proto, aby mi mohli ve středisku věřit a věděli, že ve mně pořád něco je.
