Článek
Ze všech účastnic mistrovství světa běžely letos rychleji než vy jen tři Američanky. Věříte, že dokážete jejich blok rozrazit?
Připravená jsem dobře, pro medaili udělám všechno. Záležet bude na spoustě okolností, ale chtěla bych projít hladce rozběhem i semifinále, a to nejlepší předvést ve finále.
Máte stabilní formu po celou sezonu, naopak Američanky mají často výkyvy. Je na šampionátu větší šance je porazit než na jednorázovém mítinku?
Už se naučily běhat i tříkolové závody, dřív s tím měly větší problém. Určitě se ale ta šance zvyšuje, některé jsou schopné udělat několik chyb a samy se vyautovat.
Ještě od někoho dalšího čekáte, že by vás mohl potrápit?
Jsou tam dvě Jamajčanky, Claytonová mě porazila v Londýně ve velkém osobáku, těžko říct, jestli to dokáže zopakovat. A z Evropanek nevím, jak bude připravená Švýcarka Lea Sprungerová nebo Ukrajinka Ryžikovová, ale všechny jsem v sezoně porážela, tak si na ně věřím a čekám spíš velký boj s Američankami.
Dalilah Muhammadová už letos vylepšila světový rekord na 52,20. Může se historické maximum třást i v Dauhá?
Myslím, že v tříkolovém závodě se úplně čekat nedá, někdy je rychlejší i semifinále než finále. A jestli ho někdo ohrozí, víc bych věřila Sydney McLaughlinové.
Podle prognózy amerického webu Track and Field News získáte pro Česko bronzem jedinou medaili. Doléhá na vás, že jste jednou z nemnoha nadějí?
To ne. Je pravda, že vyhlídky nejsou úplně veselé, ale my máme v sobě obrovskou bojovnost, že nás tíha situace spíš motivuje. I když to teď třeba nevypadá, je tam pár lidí, kteří můžou medaile urvat, ať už Nikola Ogrodníková s Bárou Špotákovou nebo Kuba Vadlejch…
Bude osmý světový šampionát vaším posledním, nebo si umíte představit, že poběžíte i za dva roky v Eugene?
To teď říct nedokážu. Když mi to bude pořád běhat, nevidím důvod končit. Pokud jsem schopná na každém závodě se umístit na bedně, přišlo by mi smutné z toho vypadnout. Až mě začne doma někdo porážet, tak bych skončila, ale to můžu běhat do čtyřiceti. Hlavně je fajn, že mě teď nic nebolí. Když vás něco trápí, nejradši byste končili ze dne na den.
V tom je situace diametrálně odlišná oproti loňskému roku.
To nejde srovnat. Před loňským mistrovstvím Evropy v Berlíně jsem jednu nohu v podstatě nemohla používat, byla to loterie. Věděla jsem, že by se musel stát zázrak, abych bojovala o nejvyšší příčky, teď jsem úplně jinak naladěná.
Součásti české výpravy bude jihoafrická fyzioterapeutka Anna Venterová, jejíž služeb využíváte. Bylo složité to domluvit?
Pro ni je to těžké, bude dlouho z domova, teď byla tři týdny s van Niekerkem (světový rekordman na 400 m) v Itálii, přiletí sem a poletí na celou dobu do Dauhá. Poprosila jsem svaz, jestli by mohla jet, nový šéftrenér Honza Netscher se za mě postavil a vyhověli mi. Bude k dispozici celému týmu, spousta lidí ji zná ze soustředění v Africe, práce bude mít dost.
Jak vás jako fanynku Slavie potěšilo nedělní fotbalové derby? Před ním jste na sociálních sítích podpořila akci s plyšáky.
Na stadionu jsem nebyla, protože na Spartu nechodím, ale sledovala jsem zápas v televizi a měla velkou radost. Udělala jsem si fotku se svým nejoblíbenějším plyšákem, co jezdí všude se mnou. Přišlo mi to od Slavie jako dobrý nápad, vzala to za lepší konec než Sparta.