Hlavní obsah

Bylo to jako sen, vzpomíná Beamon na legendární skok. V Ostravě se těšil na Čáslavskou

Ostrava

Od toho momentu letos uběhne 45 let, přesto o něm Bob Beamon dokáže dodnes barvitě vyprávět. 18. října 1968 v Mexico City se nesmazatelně zapsal do sportovní historie. Skok do 21. století! Tak okamžitě překřtili jeho výkon 890 cm, jímž zlepšil světový rekord o neuvěřitelných 55 centimetrů. Především o něm hovořil na Zlaté tretře, jejímž byl hostem.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Olympijský vítěz Bob Beamon a Věra Čáslavská během 52. ročníku atletického mítinku Zlatá tretra v Ostravě.

Článek
Fotogalerie

Nejste už unavený z toho, že se vás všude ptají na ten památný výkon?

Kdepak, já si to užívám! Baví mě o tom mluvit, fakt.

Zkuste tedy zavzpomínat na to dlouhé čekání poté, co jste doletěl na 890 centimetrů.

Trvalo asi třicet minut, než to změřili, měřící zařízení bylo příliš krátké. Museli sehnat pásku a metr. Pak řekli, že to je 890 centimetrů, ale já v metrické soustavě nevěděl, kolik to je. Až Ralph Boston, který mě trénoval, říká: „Ty jsi skočil přes 29 stop!“ To jsem si myslel, že snad sním.

Kariéru jste ukončil v 28 letech. I proto, že už se vám nedařilo přiblížit rekordu?

Víte, mojí prioritou bylo získat olympijské zlato. To se povedlo a já chtěl dokončit studia na univerzitě a věnovat se businessu. Musel jsem mít v hlavě plán, co dál. Byla jiná doba. Teď si atletikou vyděláte, ale tehdy to nešlo.

Olympijské hry v Mexiku byly výrazně ovlivněny politickou situací po celém světě. Nakolik to doléhalo přímo na sportovce?

Samozřejmě jsme to vnímali. Změn probíhala spousta, ne všechny k lepšímu. V USA se řešilo téma Afroameričanů, ten rok byl zavražděn Martin Luther King i Robert Kennedy, přímo v Mexiku umírali studenti při nepokojích, v Československu probíhaly zásadní změny…

V Ostravě jste se potkal i s legendární gymnastkou Věrou Čáslavskou, která v Mexiku získala čtyři zlaté…

A také se tam tehdy vdala, hodně se o tom i v Mexiku mluvilo, vždyť byla jednou z hvězd her. Klobouk dolů před tím, jak se dokázala vyrovnat se všemi tlaky a situací, která tehdy byla v Československu. Pak jsme se potkali v Mexiku i později, když tam trénovala.

Mrzelo vás, když váš rekord na mistrovství světa v roce 1991 překonal Mike Powell?

Jasně, zbušil jsem ho. (směje se) Kdepak, bylo fantastické, že to dokázal. Ještě hezčí by bylo, kdyby se mu to povedla na olympiádě.

Čemu se věnujete teď?

Jsem ředitelem Art of Olympians. Sdružujeme asi stovku olympioniků, kteří se věnují umění. Zpívají, tančí, fotí, malují… Máme ve Fort Myers muzeum, jsou tam úžasné kousky. Taky hraju na bicí v jedné kapele.

Očima Věry Čáslavské, sedminásobné olympijské vítězky
„To setkání bylo moc hezké, plné emocí. Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že tady bude. Já tehdy v Mexiku byla přímo na stadiónu, už jsem měla po závodech, předvedl fantastický výkon. Bob je také pořád velice akční, ani jsem mu nestačila říct, že jsem teď ležela přes měsíc v nemocnici se zraněnou páteří, když jsem lezla přes plot a šlápla na suchou větev…“