Hlavní obsah

Byla jsem připravená se zlomit na půl, líčila Ogrodníková. Teď bude fandit příteli

Dauhá

Nebyl to snadný rok pro tělesnou schránku i psychiku Nikoly Ogrodníkové. Na životní loňskou sezonu ozdobenou evropským stříbrem i titulem Atleta roku navázala na jaře výrazným osobním rekordem 67,40 m, pak ale její atletickou pohodu začala ničit zranění i nemoc. A náladu si nespravila ani v Dauhá, sen o světové medaili se zhroutil už po třech pokusech, kdy sektor opouštěla jako jedenáctá s výkonem 57,24 metru.

Foto: Kai Pfaffenbach, Reuters

Nikola Ogrodníková ve finále mistrovství světa.

Článek

V čem byl ve finále z vašeho pohledu problém?

Nohy jsem měla o dost lepší než v kvalifikaci, byly uvolněnější. Ale jak mám normálně dobrý vršek, dneska byl naopak špatný, ty rány byly hrozně krátké.

I v Dauhá vás trápily bolesti zad, podepsaly se na vašem finálovém vystoupení?

Po kvalifikaci mě záda hodně bolela. Před finále jsem si vzala prášek na bolest, ještě mi je zatejpovali a byla jsem u fyzioterapeuta na nějakých procedurách, tak to bylo lepší. Ale v závodě jsem záda nevnímala. Jak je člověk v tom adrenalinu, věděla jsem, že je to jenom maso, co mě bolí a nemůže se s tím nic stát. Byla jsem připravená, že se klidně zlomím na půl, když budu bojovat o přední příčky.

Už první pokus vám nevyšel, jen jste proběhla a odhodila oštěp…

Věděla jsem, že už budu moc blízko čáry. Nemělo smysl odhazovat, protože bych stejně přešlápla. Posunuli jsme rozběh o dvě stopy dál, abych tam měla prostor.

Po závodě jste se sešly s rovněž vyřazenými Barborou Špotákovu a Irenou Šedivou, co jste probíraly?

Každá jsme zhodnotily, co se stalo. Irča říkala, že se nějak necítila, já se cítila dobře, ale nehodila nic, a Barča říkala, že skákala a potřebovala běžet níž.

Je to důsledek celé sezony, která pro vás byla nelehká?

Měla jsem komplikace a zdravotní problémy, pořád to bylo nahoru-dolů. Ale potvrdila jsem si v té sezoně, že můžu hodit 67 metrů, překonala limit na olympiádu, byla třetí na Diamantové lize, což si myslím, že je super. Tady jsem bohužel jedenáctá s hrozným výkonem, ale zase není tak špatné být jedenáctá na světě…

Co si tedy z Dauhá odnesete za zkušenost?

Já myslím, že je to dobrá motivace pro příští rok. Budeme muset víc makat, zvládat tyhle situace a víc se s tím prát.

Překvapilo vás vítězství Australanky Kelsey-Lee Barberové?

Když jsem se dívala na startovní listinu finále, říkala jsem si, že fakt nevím, kdo bude bojovat o medaile, protože každá z těch holek mohla být favoritka.

Oštěpařský závod tu čeká ještě vašeho partnera a trenéra Vítězslava Veselého.

Ještě dneska si zpracuju ty své nezdary, pak budu muset přepnout na jiný mód a zase podporovat tu svoji druhou polovičku. Teď to bude na něm.

Související témata: