Článek
Jak jste snášela výheň na stadiónu?
Vůbec mi to nedělá dobře. Jednou takhle bylo v Madridu a já tam nebyla vůbec schopná fungovat, člověk je úplně marnej. Dneska jsem si připadala stejně, až pak jsme si na deset minut zalezla naproti do stínu a trochu se vzpamatovala. Tohle je na mě moc a podle toho to vypadalo. Nemohla jsem.
Ale hlavní cíl, tedy hodit limit hned prvním pokusem, jste splnila.
Cíl splněn, ale technika moc dobrá nebyla. Jsem spokojená, že jsem limit hodila prvním pokusem, ale zítra musí přijít úplně jiná Bára Špotáková. Tímhle stylem bych o medaili bojovat nemohla.
V čem jiná?
Celkově. Ráno jsem si připadala, jako kdybych šla do krámu pro housky, úplně hrozně. Musím se nabudit. Ale zase se člověk nevyčerpal fyzicky a nebyla žádná nervozita. Na mistrovství republiky v Brně jsem byla snad víc nervózní. Úplně hrozný. Ale to fakt dělá spíš to vedro, hrozně mě zatlumilo. Musím přijít jako tygřice, ne jako dneska chcíplá liška.
Jak v sobě budete probouzet tygřici? Steakem?
Spíš to vidím na nějaké vyhladovění, hladová tygřice přece umí bojovat. (úsměv) Já myslela, že aspoň nějaká nervozita přijde, ale to vedro vycucávalo energii. Teď půjdu hned do ledu, budu odpočívat.
Poprvé jste si tu zaházela na hlavním stadiónu, jak na vás působil?
Sektor vypadá velice dobře, je vždycky hrozně pěkné, když čáry se zdají být blízko. A tady vypadají strašně blízko. Akorát fouká malinko protivítr, vždycky se to trochu otočí.
Sledovala jste po očku i soupeřky?
Žádnou. Řekla jsem si, že závodím až zítra, takže na ně nebudu koukat. Ale říkali mi, že Obergföllová hodila za 68, což je dobrý výkon a Abakumovovou jsem zahlédla, jak pajdá, něco ji bolí.
Vaše bolavé achilovky kvalifikaci přestály?
Není to nic skvělého, některé prášky však zabírají. Když se budu na finále cítit celkově líp, na achilovky zapomenu.
