Článek
Jak zní vaše hodnocení právě skončeného šampionátu?
Než jsme odlétali, říkal jsem, že bych bral jednu medaili, každá další by byla navíc. Také jsem říkal, že když někdo předvede super výkon a soupeř ho překoná, nedá se nic dělat.To byl případ ženského oštěpu, což byl neskutečný závod. Ti, co tu dosáhli na vyšší umístění, předvedli letošní nejlepší výkony a tak to má být. Asi se dá těžko čekat, že by je tu předvedli všichni. Obecně myslím, že to byl vydařený šampionát. Když se člověk koukne do minulosti, tak bývaly i úspěšnější, ale po loňském mistrovství Evropy se nedalo čekat, že to tu bude až tak ohnivé.
Co je pro vás hlavní kritérium pro hodnocení? Z pohledu veřejnost bilance jedné medaile nezní příliš oslnivě…
Beru to podle úrovně letošních výkonů či podle úrovně jednotlivých disciplín. Ti, co tu byli do osmičky, si vesměs nasekali letošní nejlepší výkony, kromě Zuzky Hejnové, ale to byla tříkilová soutěž, což je něco jiného, než závod Diamantové ligy. Pořád tu běžela lépe než vloni na Evropě.
Kdo vás nejvíc potěšil?
Skvělá byla Bára Špotáková. Škoda, že to lidi moc neviděli v televizi v Česku. Já po prvním pokusu spráskl ruce a říkal si, že je po závodě… Jarda Bába závodil skvěle, to samé Víťa Veselý, škoda, že oštěpařům na rozdíl od holek nefoukal příznivý vítr, viděli jste, co ty klacky dělaly ve vzduchu. Ne, že bych Andrease Thorkildsena neměl rád, ale štve mě, že se do té osmičky těsně dostal a pak Víťu porazil.
Najde se ale i dost zklamání…
Závodníci se na to připravují celý rok, nedá se jim nic vyčítat. Zažil jsem to mnohokrát, člověk dře jako blázen a na tom závodě mu to nevyjde. Žádná jména říkat nebudu, i když u některých výkonů je jasné, že samotní závodníci čekali víc. Ale zástup těch úspěšných je velmi solidní.
Při vrcholu sezóny by přece měla svůj nejlepší výkon roku předvést většina atletů.
Je tam spousta faktorů, které to ovlivní. Nejsme imunní vůči tomu, že jsou i jiné závody. Spousta federací tlačí závodníky k vrcholu sezóny, aby se tam předvedli. My posunuli a zkrátili nominační období, aby měli atleti měsíc před mistrovstvím světa na přípravu. U některých to mělo pozitivní efekt, u jiných ne…
Ukázalo se, že byl dobrý nápad jít cestou potvrzování limitů? Ubylo „výletníků“, kteří nebyli schopni svůj výkon z malého mítinku na velké akci potvrdit?
Byl to pokus, co to udělá se závodníky a trenéry. Principem bylo, aby se dokázali připravit na závod a výkon potvrdit. Hodně těžko se hledá ta pravá cesta.
