Článek
Poběží se na menších okruzích v centru metropole, což rychlým časům nenahrává. Nebyla by jinde větší šance na pokoření limitu?
Slyšela jsem hlasy, že to asi nebude rychlé. Ale kdybych tu nebyla schopná zaběhnout čas 2:29, stejně bych na olympiádě neměla co dělat, tam se bude bojovat na jiných úrovních. Já si Prahu vybrala, protože to je srdcovka, stejně jako celá organizace RunCzech, která mi dala šanci, abych přičichla k atletice. A hodí se mi i každý den tréninku, jak je závod na úplném konci nominačního období.
Ani start závodu v 6.30 ráno kvůli nižším teplotám vás nestraší?
Pro mě to znamená s rozcvičkou vstávat ve tři, což si teď moc neumím představit. Ale zažila jsem to už v New Yorku, Adélka taky v noci někdy vstane, takže mě to úplně nestraší.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
O limit, který už má Marcela Joglová, se v Praze bude pokoušet i Moira Stewartová. Může vám pomoct, že konkurence v Česku narostla?
Nejsem si jistá, závodím stejně spíš podle sebe a pocitů. Ani nevím, jestli budu moct mít vodiče, minule jsem ho aspoň na půlku závodu měla. Ale snad jsem k té konkurenci také přispěla tím, že jsem českým holkám ukázala, že se prosadit dá. Určitě všem přeju.
Maraton poběžíte skoro po třech letech. Odráží se to na větší nejistotě?
Pere se to ve mně. Na jednu stranu si říkám, jestli to pořád nebude moc brzo po porodu (13 měsíců) a jestli jsem stihla všechno natrénovat, jiné běžkyně se úspěšně vrátily třeba až po dvou letech. Na druhou stranu se moc těším.
Kolik jste toho zvládla natrénovat třeba ve srovnání s rokem 2018?
Hodinově to vycházelo na ještě víc tréninku než před Berlínem. Ale není to jen běhání, je tam spousta kilometrů na lyžích nebo v posilovně.
Chystala jste se převážně na horách v italském Livignu, nechyběl vám trénink v teple? Na Tenerife jste s dcerou nechtěla letět, i proto jste rušila start na maratonu ve Valencii.
Jsem milovník tepla, takže mi určitě chybělo. Ale na podzim se toho sešlo víc, měla jsem únavovou zlomeninu křížové kosti. Tělo si řeklo o odpočinek, začala jsem asi moc brzo po porodu, tak jsem musela zvolnit. Teď už se cítím dobře, pomohlo mi běžecké lyžování, které je komplexním pohybem.
Takže jste zavzpomínala na období vrcholového lyžování? Závody vás nelákaly?
Určitě jsem toho najezdila nejvíc od doby, kdy jsem přešla k atletice. Nelákaly mě závody soupaží, tam bych trpěla, ale když jsem koukala na lyžařské svěťáky, trochu mě svrběly nohy.
Eva Vrabcová s manželem Martinem, dcerou Adélkou a fenkou Bellou na loňském snímku.
Jak snášela pobyty na soustředění vaše dcera?
Klobouk dolů před Martinem (manžel a trenér), jak to zvládal. Bydleli jsme hodně vysoko, kde to nebylo úplně na procházky, navíc bylo i minus dvacet. Adélka moc v klidu nevydrží, takže celý den na pokoji s ní byl někdy očistec. Vstávala jsem v půl sedmé, nakrmila ji, rozcvičila se, po snídani vyrazila na trénink, pak uvařila a odpočívala. Odpolední fáze byla kratší, takže kolem páté byl prostor třeba i na procházku. A v deset večer už jsme spali všichni. (úsměv)
Směřujete i k další olympiádě v Paříži, na případného sourozence si tedy dcera počká?
Ona je takový živel, že nás zaměstná dost… Taky já jí chci všechno dopřát, i finančně, aby mohla chodit na kroužky, jaké bude chtít, takže sourozence zatím ne. Já k Paříži jako svému vrcholu směřovala už dřív, kdy jsme nepočítali, že se olympiáda v Tokiu odloží. Takže kdyby to vyšlo už teď, byl by to spíš takový bonus.
