Bonusový rok Špotákové? Jako lvice čekající na kořist

Budete i se svými zkušenostmi před vstupem do sezony nervózní?

Mega nervózní. I to napínání na kšandy poslední měsíc. Chystáte se na závody, pořád čekáte… Ale lev také leží a čeká dlouho, lvice jde pro kořist třeba jednou za tři týdny, pak tráví. Myslím, že to není na škodu. Už se nemůžu vypráskat, ale napnutá budu dost. Tak snad napětí přetavím do toho oštěpařského luku. A hlavně mít ideální úhel.

Máte hlad po závodech?

Obrovský. I po té loňské sezoně, která pro mě byla hrozně zvláštní. Z mého pohledu soutěživce, když slyšíte spadnout špendlík na Olympijském stadionu, je to divný… Teď věřím, že to bude taková odměna. Bůhví, co by bylo, kdyby loňská sezona byla normální. Tenhle rok je bonus, chci závodit s diváky, je to i důvod, proč pokračuju.

Bylo těžké se omlouvat ze Zlaté tretry či Odložilova memoriálu, na které máte spoustu vzpomínek, a teď jste na nich mohla startovat naposledy?

Právě. Ale zase se potvrdilo, že začátek sezony není moje období, každý rok. Nevím, jestli je to alergiemi, ale než tělo přejde z tréninkového módu do závodního, nějakou dobu to trvá. Vždycky se něco malého stane, musela jsem mít hodně trpělivosti, což mi vždycky chybělo a chybí hodně sportovcům. To je jedna z nejtěžších věcí, trenér chce, pořadatelé mě hrozně moc chtěli na oba mítinky… A říct ne, když už máte všechno dohodnuté a do poslední chvíle věříte, že to bude dobré, je těžký.

Ale rozhodla jste se neriskovat.

Jsem ráda, že jsem to udělala. Kdybych se zranila, znamená to třeba měsíc bez tréninku, a to už je velký problém. Já se připravuju na mistrovství Evropy, ne světa, i kdybych v Kladně hodila 68 metrů, rozhodně na mistrovství světa nepojedu. Ale to se asi nestane. (úsměv) Můj cíl je 20. srpna, to je poměrně dlouhá doba na rozzávodění.

Naposledy vás zbrzdil problém s lýtkem.

Úpon lýtkového svalu, píchlo mě, když jsem běžela naplno tím postranním během. Tělo je hodně složité, ale když se mu pomůže, dokáže dobře zregenerovat a chovat se jako třicetileté, i když už je víceleté.

Ve startovní listině jsou vítězka Zlaté tretry Řekyně Tzengová, Nikola Ogrodníková, Japonka Kitagučiová… Bude těžké si udržet opatrnost?

Moc těžké. Jsem závodnice, k tomu diváci… Snad se něco nestane, budu muset být opatrná.

Nedaleko Kladna bydlíte, i proto jste si mítink nechtěla nechat ujít?

Občas tu trénuju, někdy i ve zvláštních časech. Třeba na podzim ve čtyři hodiny, když už se stmívá, skoro nevidím na děti a pobíhám tu… Ale zase se potvrdilo, že když máte něco domluvené, často se stane, že to nevyjde a musíte se odhlašovat. Naopak v Kladně jsem tvrdila, že nebudu kvůli Diamantové lize, a nakonec to vyšlo, za což jsem ráda.

Chcete se rozzávodit i před sobotní Diamantovou ligou v Paříži?

Kdybych začínala tam, byla bych ještě víc rozklepaná. Před prvním závodem jdu pro oštěp a takhle se mi klepe ruka. Pamatuju si, když jsem poprvé házela po narození Janka. Asi ještě i z těch hormonů jsem byla strašně nervózní a hodila prvním pokusem 62,33, což bylo nádherné. Teď ta nervozita jde srovnat a to je dobře, k závodům je potřeba. Mám teď takovou kombinaci Kladno, Paříž, Hodonín, kde bude mistrovství republiky. Nikdy jsem v Hodoníně nezávodila, jako starší atletka už nemám ráda tyhle novinky. (úsměv) Ale těším se na nový stadion, také jsem na něj přispěla, tak třeba se mi to vrátí. Hlavně se toho chci dožít ve zdraví.