Článek
Letos na jaře se objevily vleklé dýchací problémy, k tomu se začal ozývat operovaný kotník. Joglová zvládla Pražský maraton, ale kloub dál bolel. „Zlepšovat se to začalo pozdě. Ani jsem netušila, co od sebe v Mnichově čekat, proto jsem neříkala žádné časy dopředu. Samozřejmě bych si přála jiný čas a umístění, ale jsou úměrné tomu, co se dělo v přípravě,“ připouští.
Doběhla za 2:36:26, síly si rozvrhla lépe než třeba Moira Stewartová, která s vědomím dobré formy zřejmě nasadila příliš vysoké tempo. Od svého kouče Jana Pernici tak Joglová dostala pochvalu. „Beru to s pokorou. Před měsícem bylo skoro nemyslitelné, že by běžela na takové úrovni, určitě je to nad rámec toho, jak poslední tréninky vypadaly,“ hodnotil.
Joglová v minulosti zvládla boj s bulimií, díky pozdějšímu startu kariéry by v 35 letech její tělo ještě nemuselo být tolik opotřebované běháním. „Ale teď si s kotníkem budu muset dát pauzu a zaměřit se na rehabilitaci,“ plánuje.
„Je to důsledek honby za limity,“ říká Pernica. Atleti museli pro start na vrcholných akcích plnit limity, nyní je doplnil světový žebříček, ale i kvůli němu je třeba absolvovat závody. A tělo není vždy připravené.
„Navíc se bojuje o úvazky, nikdo nám nedopřeje rok navíc, aby se tělo dalo dohromady. Ale Marcela má ten vnitřní motor skvělý a motivaci taky,“ věří Pernica, že jeho svěřenkyně ještě naváže na úspěšné závody včetně loňského osobního rekordu 2:28:16 z Nizozemska, s nímž je třetí v české historii.
