Článek
Benjamin Sinclair Johnson se narodil 30. prosince 1961 ve Falmouthu na Jamajce. V roce 1976 emigroval s rodiči do kanadské provincie Ontario. Zde poznal trenéra Charlieho Francise (bývalého šampióna z hladké stovky), který si jej vzal pod křídla. První úspěchy přišly na Hrách Commonwealthu v Austrálii 1982. Ben tady získal dvě stříbra ze stovky a ze sprinterské štafety.
O rok později na mistrovství světa v Helsinkách skončil už v semifinále. Na olympijských hrách v Los Angeles 1984 získal bronz jak na trati 100 m, tak ve štafetě na 4×100 m.
Sedm porážek po sobě mu uštědřil jeho největší soupeř Američan Carl Lewis. V roce 1985 ho Ben konečně poprvé porazil. Následující rok na hrách Commonwealthu ve Skotsku bral zlato z hladké stovky, sprinterské štafety a stříbro z dvoustovky.
Olympijské hry v Soulu 1988. Tři dny zlatým sprinterem
Na světovém šampionátu v Římě 1987 zaběhl světový rekord na 100 m v čase 9,83s a opět se mohl radovat z kovu nejcennějšího. Kanada Johnsona zbožňovala. Stal se nejen jejím sportovcem i atletem let 1986 a 1987, ale převzal i Řád Kanady. Olympijský rok 1988 však nezačal pro „Kulku“ Bena, jak se Johnsonovi přezdívalo, dobře. Zranění kolenní šlachy si vyžádalo delší léčbu. Na olympiádě v Soulu už byl Ben ale fit.
Dne 24. září vyhrál stovku v rekordním čase 9, 79 s. Ze zlaté medaile se ale radoval jen krátce. Tři dny po závodě byl diskvalifikován.
Ve finále olympijské stovky Johnson porazil i Carla Lewise (č. 3).
Ve vzorcích jeho moči byly objeveny stopy po anabolickém steroidu stanozolu. Ben musel vrátit nejen zlato z olympijských her, ale dodatečně i ze světového šampionátu 1987. Jeho dva světové rekordy byly vymazány z historických tabulek a dva roky nesměl vstoupit na atletický ovál. Z miláčka národa se stal nenáviděný a zatracovaný člověk.
Přísné tresty za doping a dokonce doživotí
Johnson nejprve užívání nedovolených prostředků odmítal. Později připustil, že lhal a přiznal se, že anabolika bral od roku 1981.
V roce 1991 se Ben po vypršení trestu začal připravovat na návrat. Ten mu ale nevyšel, na olympijských hrách v Barceloně 1992 skončil už v semifinále. V březnu 1993 oznámila dopingová komise IAAF, že lednový vzorek Johnsona vykazoval zvýšenou hladinu testosteronu. Následoval doživotní distanc. Ben se snažil několikrát odvolat, ale vždy marně.
V listopadu 1999 doživotně potrestaný, avšak stále trénující Johnson, neprošel další namátkovou antidopingovou zkouškou. Ve vzorku měl diuretikum, prostředek k maskování dopingu. O kanadském sprinterovi bylo ale slyšet i nadále.
Na charitativním závodě běžel s koňmi. Věnoval se fyzické přípravě argentinského fotbalisty Diega Maradony, syna lybijského vůdce Muhammara Kaddáfího, který aspiroval na fotbalovou kariéru v Itálii nebo známého afroamerického hokejisty P.K. Subbana. Spustil neúspěšnou řadu sportovního oblečení se sloganem Chyť mě, několikrát se objevil také v reklamách nebo filmech.
V roce 2010 vydal svou autobiografii s názvem Duše do Soulu, kde třeba popisuje své mládí na Jamajce nebo těžký boj s malárií. V současnosti žije se svou dcerou a vnučkou v kanadském Ontariu.
