Balner a Kudlička. Dva kohouti na jednom doskočišti se táhnou k rekordům

Jenže příklad tyčkařského dua Jana Kudličky s Michalem Balnerem dokazuje, že když dva rivalové příkladně spolupracují, může to pomoct oběma.

Boleslav Patera má s tím, jak pracovat se dvěma i více elitními skokany současně, bohaté zkušenosti a alespoň u mužů se dařilo propojit individuální ambice ve prospěch celé skupiny.

Třeba když se na začátku tisíciletí o český rekord přetahoval Adam Ptáček se Štěpánem Janáčkem. „Vždycky jsem skupině říkal: Kluci, mě nezajímá vaše pořadí na domácí scéně, ale postavení ve světě. Když budete spolupracovat, budete na tom žebříčku výš. A fungovalo to, Štěpán tahal, Adam se s tím ztotožnil. A to samé Kudla s Balnym,“ vypráví Patera.

Spolupráce funguje možná i proto, že je každý jiný. Kudlička holduje filmům či autům, Balner je více umělecky založený, rád vyráží do přírody.

A odlišní jsou i v sektoru. „Honzovou předností je vynikající fyzička, rozběh a síla, ale chybí mu trochu senzitivita pro techniku. Tu má Michal, ale zase mu malinko chybí ty silové dispozice Honzy,“ srovnává Patera svá esa.

Oba pocházejí z Opavy, Balner je o šest starší. „Fungujeme dobře jako tréninková jednotka, ale na závodech jsme rivalové, dva kohouti, a vždycky je to těžší pro toho, komu se daří míň,“ říká Balner.

Právě on tahal poslední roky za kratší konec, kdy se střídavě zotavoval ze zranění a přicházela další. Jenže letos zažívá životní sezónu a minulou středu po dvanácti letech překonal Ptáčkův český rekord.

„Když Michalovi zlomila tyč prst, změnila se mu hybnost zápěstí, nedokázal chytit ten první náraz do tyče, což byl jeho excelentní moment. Tím padla jeho výkonnost, sám ubral v tréninkovém nasazení,“ připomíná Patera čtyři roky starý incident, po němž se Balner dlouho vracel do špičky.

„Když se mu dařilo, začal šlapat profesionálně a snad ho to zase nakopne. Je to pro něj satisfakce za léta, co tomu věnoval, i když občas s rezervami,“ říká kouč.

Kudlička zažil parádní sezónu vloni, kdy vybojoval medaili na halovém mistrovství světa i evropském šampionátu. Jen útoky na český rekord, které už se počítají na desítky, mu stále nevycházejí. Jako naposledy v sobotu na mistrovství v Plzni těsně shozených 583 cm. „To byl jeho nejlepší pokus v životě,“ viděl Patera.

Balnerův český rekord je impulsem i pro jeho mladšího parťáka. „Michalův výkon je dobrým stimulem pro Honzu, bude chtít získat své pozice zpátky,“ pochvaluje si Patera náboj ve skupině. „Mám teď větší motivaci než kdykoliv jindy,“ přitakává Kudlička.

A tak je zřejmé, že na další posun českého rekordu se nebude čekat dalších dvanáct let. „Je velká pravděpodobnost, že nezůstane na úrovni 582. Myslím, že na to určitě máme,“ vypráví Kudlička.

Nejbližší příležitost bude ve středu na Pražské tyčce. Ta se letos poprvé místo Václavského náměstí uskuteční před Rudolfinem, rozběh nebude z kopce, a tak případné rekordy budou moct být uznány.