Článek
Jak doma zvládáte, když se vám rodina čerstvě rozrostla? Je to náročnější?
Samozřejmě je, ale je to zvládnutelné. Až budu víc pryč a mimo domov, bude to ještě mnohem těžší, ale zatím je to super. Prostě další velké požehnání doma.
Než vyrazíte na soustředění, snažíte se pomáhat, jak to jen jde?
Máme to trochu rozdělené, že já mám starší Emču ve svém pokoji nebo v naší ložnici a Lucka je s menší v dětském pokoji. Emča se ještě v noci budí na mléko z lahvičky, tak řeším to a snažím se pomáhat, jak můžu.
Jak jste vybírali jméno? Neplete se vám Ella a Emma?
Už se mi to samozřejmě stalo hodněkrát… Jméno jsem vybíral já, protože jsme měli domluvu, že kluky bude vybírat žena a holky já. Tak jsem dopředu říkal, že chci Emmu a druhou Ellu.
Jak je starší Emma nadšená z nové parťačky?
Nadšená je velice, ale jak to tak bývá, trošku jí omačkává hlavičku. Přece jen nemá tu motoriku takovou jako my dospělí, tak se jí snažíme mírnit, ale láskou by ji snědla. (úsměv)
Jak to bude vypadat, až odjedete na soustředění?
Vypadá to, že přijede maminka od ženy, což je ideální varianta, když budu na soustředění. Ale budu se snažit je mít co nejvíc s sebou, a to i v Africe, i když malinká bude opravdu ještě malinká.
Vy jste letošní sezonu ukončil už před finále Diamantové ligy. Takový plán jste měl v hlavě už po olympijských hrách?
Měl jsem ho v hlavě už relativně brzo, protože sezonu jsem začínal v březnu a věděl jsem, že bude dlouhá. Kdyby olympiáda dopadla nějak skvěle, třeba bych plán změnil. Ale takhle jsem toho měl dost nejen fyzicky, ale i psychicky. Obětoval jsem tomu úplně všechno, potřeboval jsem oddych a zkrácení sezony o dva týdny nebylo tak velké.
Pomohlo?
Ono se zdá, že to je málo, ale já potřeboval načerpat hlavně chuť do další sezony, protože končit rozhodně nehodlám. Motivace mám na rozdávání, těším se na další roky a mistrovství světa v Tokiu. Rád bych tam zabojoval o další medaili, ideálně tu zlatou.
Jak jste si čistil hlavu?
Máme chalupu na Strakonicku, tak jsem se snažil zmizet a chodit tam, jezdit na kole… Já pohyb miluju. Tolik jako letos jsem toho v životě nenachodil. Udělal jsem si takový zajímavý osobáček, že jsem za den ušel přes 70 kilometrů v Krkonoších. Vyrazil jsem s kamarádem, kopírovali jsme trasu Krkonošské stovky, jen jsme si to zkrátili. Pro mě je tohle relax. Hlava se vyčistí.
