Článek
V roce 1998 vybojoval Lobinger své první medaile na evropských šampionátech. Na tom pod otevřeným nebem získal stříbro, halové mistrovství vyhrál. To se mu podařilo ještě v roce 2002, o tři roky později bral bronz. Na otevřeném stadionu, kde má osobní rekord rovných šest metrů, dokázal vybojovat ještě jedno stříbro a bronz.
Na olympijských hrách Německo reprezentoval celkem čtyřikrát, nejlepší výsledek zaznamenal v roce 1996 v Atlantě, kde skončil sedmý. O 21 let později se mu obrátil život vzhůru nohama. Lékaři mu v březnu 2017 diagnostikovali leukémii, se kterou se od té doby snaží bojovat. Marně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Léčení už nepomůže. Moje rakovina je příliš agresivní," řekl Lobinger německému deníku Bild. Jeho prognóza v roce 2017 přitom vypadal dobře. Chemoterapie a transplantace kmenových buněk zabrala, jenže rakovina se vrátila o rok později. Lobinger však opět bojoval a vyhrál. V roce 2021 však přišla třetí a definitivní rána.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Najednou jsem měl všude na těle viditelné promáčkliny. Na nohou, rameni, hlavě..." popisuje. Léčba poté nefungovala tak, jak se doufalo, a tak mu lékaři řekli, že se musí připravit na nejhorší.
Slova, která od lékařů uslyšel, byla zdrcující. „V únoru mi lékaři řekli, že smrt se blíží. Měl jsem řešit svůj pohřeb a rozloučit se se svými blízkými," řekl Lobinger, který ale boj nevzdává. V červnu zvládl odvést svou dceru k oltáři. „Ten den jsem byl jen otcem nevěsty, ne Timem, který má rakovinu. To bylo pro mě neuvěřitelně důležité," uvedl s tím, že děti a dny, které může strávit s rodinou, mu dodávají sílu.
