Článek
„Nápad, aby sem jela, se zrodil už vloni v hlavách atletů, kteří s ní spolupracují. Já se s tím musel srovnat a nakonec jsem dospěl k závěru, že bude dobré, když sem nepřijede jen na kukačku, ale když bude otevřena všem, kdo bude mít zájem,“ vysvětluje šéftrenér Tomáš Dvořák.
Spolupracuje s více než desítkou reprezentantů
Spousta atletů se s ní v Curychu seznamovala, ale s řadou z nich spolupracuje už déle. „S více než deseti,“ vypočítává.
Vloni si spolupráci nemohl vynachválit bronzový kladivář z mistrovství světa Lukáš Melich, letos pomohla k titulu halového vicemistra světa tyčkaři Janu Kudličkovi i k juniorskému světovému zlatu chodkyni Anežce Drahotové. „Kdo to o sobě chtěl říct, řekl to, kdo ne, tak bych to ctila,“ nechává další jména zahalena tajemstvím.
Dveře mají otevřené i ti, kdo zjistí, že by jim Sládečkové asistence přišla vhod, až během šampionátu. „Není to o tom, že se tu někdo složí. Tady jsou lidi odolní a zdraví,“ říká Sládečková.
„Ale psychologie se propojuje i s neurologií, využívají se poznatky o fungování mozku. Výkon se dá významně posunout, když se podaří vše sladit. Ale sám sobě člověk ten mozek nenaprogramuje,“ vysvětluje psycholožka s pětatřicetiletou praxí.
Mladá generace přinesla změnu
Přínos sportovní psychologie si v posledních letech uvědomuje čím dál více sportovců, ale Sládečková upozorňuje, že nejde o zcela nový trend. „Tady byli vynikající psychologové, moje kamarádka stolní tenistka Maruška Hrachová vyprávěla, na jaké to bylo úrovni. Jenže pak přišla pětadvacetiletá přestávka,“ poukazuje Sládečková na porevoluční změny, které v případě sportu nebyly vždy k lepšímu.
Teď se tradice obnovuje. „Starší generace má za to, že psycholog má jen řešit problémy. Mladí už vědí, že jsme servis, jako když jdou na kontrolu k zubaři. A to je velká změna,“ kvituje Sládečková.