Článek
Bolest kolene třiadvacetiletého vrhače léčili lékaři injekcemi s kortikoidy, jenže ty způsobily rozsáhlý absces. A tak musel po příletu do Jihoafrické republiky vyhledat doktora. „Nejdřív myslel, že to vyřízne pod lokálním umrtvením, ale přes noc se to dost zvětšilo, tak mě museli uspat úplně," popisuje Staněk, jenž ve špitále strávil tři dny.
Africké zdravotnictví může vzbuzovat nejistotu, však i bývalý desetibojař a trenér Josef Karas si u tamního dentisty vytrpěl své. „Také jsem měl obavy," neskrýval Staněk. Jenže realita byla příjemným překvapením. „Ve státní nemocnici by to bylo asi horší, ale byl jsem na soukromé klinice, kde to bylo v pohodě. Super servis, takový bych neměl ani v naší nemocnici," líčí.
Příklad nadstandardní péče? „Sám jsem měl asi šest sester, s prací je to tam horší, tak jich najímají víc. Akorát se tam nudily, tak si ke mně na pokoj chodily povídat," usmívá se.
Antibiotika ho utlumila
Další týdny ale byly spíše nudou pro Staňka, po antibioticích musel na trénink zapomenout. „Zbytek Afriky jsem proležel v posteli, začít něco dělat jsem mohl po třech týdnech," vypráví svěřenec Petra Stehlíka, a tím vysvětluje i svůj vlažný vstup do sezóny. „Po antibiotikách jsem byl utlumený, chyběla mi dynamika."
Na Zlaté tretře už se vrátil mezi dvacetimetrové vrhače, blýskl se v Římě, kde svůj první start na Diamantové lize hned proměnil v bod za třetí místo. „Měl jsem obavy, jel jsem tam s takovou pseudoformou. Třetí místo mě pak příjemně potěšilo," pochvaloval si silák, jenž českou koulařskou školu reprezentuje na mistrovství Evropy družstev v Heraklionu.
