Bosna a Herc. - Írán 3:1Džeko brzy uťal koketování Íránců, další zápletka trvala jen pár sekund

Šlo jim o satisfakci. O důkaz, že na světový šampionát patřili. Že možná mohlo být v Brazílii všechno úplně jinak, kdyby si hned v úvodním duelu s Argentinou nedali rychlý vlastní gól, který další účinkování fotbalistů Bosny poznamenal.

Proti Íránu se o důkaz snažili. Třeba Džeko, jehož tečovaná rána už po čtyřech minutách svištěla těsně nad soupeřovou bránou, aby po dalších šesti našla jen náruč gólmana Haghíghího. I z tohoto výčtu však plyne, že Balkánci byli od začátku aktivnější a pochopitelně i fotbalovější, což proti opatrně si počínajícímu a na defenzívu myslícímu protivníkovi hrajícímu neskonale pasivně nebyl zase až takový kumšt.

Vždyť Íránci se k ohrožení Begovičovy brány dostali jen ze standardních situací, pokud tedy pomineme moment, kdy chybující Džeko zkomplikoval život vlastním stoperům. Poprvé a naposledy, protože jinak Bosna měla z více než sedmdesáti procent míč v držení a už po dvaceti minutách převahu zúročila. Po přihrávce Pjaniče a akci z poloviny hřiště pálil pochopitelně Džeko, jehož bomba z dobrých třiceti metrů nejprve proletěla mezi nohama jednoho z obránců, aby se poté odrazila od tyče do sítě.

Až inkasovaný gól Íránce trochu probral, takže konečně začali i oni pomýšlet na útočení. Ve 25. minutě se jim dokonce nabídla obrovská šance, ale Šodžáí trefil jen břevno, od něhož se míč odrazil k brankové čáře. Počítačový systém ovšem nevyhodnotil, že by ji přešel. První gól na turnaji prostě nebyl asijskému celku souzený, i když Bosna po vedoucí trefě ubrala a začala víc myslet na bránění a rychlé výpady.

Jeden téměř vyšel, neboť Džeko vyzval ke skórování Vršajeviče, ale ten pálil ukvapeně a hlavně hodně mizerně.

Čtvrhodinu po přestávce ale Pjanič vše napravil. Snadno a lehce, neboť stoper Hosejní při rozehrávce chyboval a legionář z AS Řím uťal jakékoli koketování Íránců s myšlenkami na postup.

Zápas už se dohrával jen a jen z povinnosti, protože Bosna ho režírovala k obrazu svému. Na trávníku si dělala, co si umanula a Íráncům toho moc nedovolovala.

Až deset minut před koncem nastalo chvilkové vzrušení. Rezá Ghúčanedžhád nejprve velkou šanci promarnil, ale po následném rohovém kopu míč do sítě přece jen protlačil.

Rýsující se zápletka však měla jen krátké trvání, neboť hned po několika desítkách sekund Íránci opíjející se euforií z první vstřelené branky na turnaji zapomněli bránit a Vršajevič je potřetí ztrestal.