Real Madrid - Atlético 4:1 PPReal vstal z mrtvých a po jednoznačném prodloužení se dočkal desátého triumfu v Lize mistrů

Zaskočil všechny. Nejprve soupeře, pak sám sebe. Argentinský kouč ve službách Atlétika Simeone neblufoval a zdánlivě odepsaného kanonýra Costu, který před týdnem odkulhal v posledním ligovém kole z Nou Campu s podezřením na natržený stehenní sval, do finálové partie skutečně postavil. Ovšem jen na devět minut, protože snajpr, jenž v letošním ročníku Champions League nasázel osm gólů, záhy zjistil, že v pořádku není a návrat uspěchal.

Musel z placu, což byl pro Atlético pochopitelně zásah do sestavy a dost možná i plánů, které před lisabonským duelem mělo. Simeone však už před zápasem prohlašoval, že má na Real nachystány všechny myslitelné varianty, takže vynuceným střídáním, stejně jako absencí Turana zaskočen nebyl. Jeho tým také ne, protože na taktické manévry byl připraven. Důrazem v osobních soubojích a ve střetu o každý míč, řízem, jenž z jeho hry sálal, perfektně propracovanou a hranou defenzivou, snahou vyrážet okamžitě dopředu.

Real se s městským rivalem až příliš dobře zná, než aby se nechal zaskočit. Natož aby se pustil do ofenzivy a nutil se do bezhlavého útočení za každou cenu. Zvláště, když distancovaný Xabi Alonso citelně chyběl, na čemž nic neměnilo ani uzdravení a přítomnost jak Ronalda, tak i Benzemy, nad nímž se vznášelo před utkáním hodně nejistoty.

Proto se šachovalo a vyčkávalo, proto byla opatrnost povýšena nade vše. Oboustranně, to se ví. Real si sice počínal aktivněji a měl míč mnohem víc a častěji pod kontrolou, jenže co z toho, když se za třicet minut nedostal k pořádné střele, natož pak šanci?!

Až po půlhodině se do ní po chybě Tiaga řítil Bale, dostal se až před gólmana Curtoise, jenže pálil vedle. Selhání, které muselo mrzet Bílý balet o to víc, že pět minut poté selhal i jeho zkušený brankář Casillas.

Muž, jenž slíbil fanouškům Realu jubilejní desátou trofej, totiž po rohovém kopu nepochopitelně zazmatkoval, vyběhl nesmyslně až za malé vápno a uruguayský legionář Godín ho přehlavičkoval. A dokonce zády k bráně.

Pochopiteně že po půli byl Real výrazně aktivnější, samo sebou, že už se nutil do útočení, jasně že měl viditelně navrch. Nic jiného než vyrovnat mu nezbývalo, když chtěl zase začít snít svůj sen o desátém triumfu v Lize mistrů.

Jenže s Atlétikem to měl náramně těžké... A tuplem pak s jeho hrou, v níž už měla místo jen defenziva a úporné bránění těsného vedení. Ovšem mistrné, neboť soustavné napadání, zdvojování, ba dokonce ztrojování při obranných úkolech, soustavný pohyb a důraz, to prostě nedovolovalo Realu vytvořit si pořádnou šanci.

Ronaldo se sice opakovaně dostal k trestným kopům, jenže Courtois byl vždy nachystán. A když pak dopřál Godín hvězdnému Portugalci výjimečně čas i prostor, hlavičkoval CR7 po centru Ramose těsně vedle.

Ani Bale ovšem nedopadl lépe, neboť i jemu se nabídly dvě docela slibné příležitosti, v jejichž řešení selhal.

Stupňující se tlak Realu sice v závěru přinášel zapeklité závary v Courtoisově šestnátce, ale k vyrovnání dlouho nevedl, neboť úporně bránící Atlético vedení hájilo po devadesát minut i po tři minuty nastavení. Jenže Bílý balet přece jen vstal z mrtvých...

Druhý z po sobě jdoucích rohových kopů totiž posadil Modrič na hlavu Ramose, Tiago ho neuhlídal a Courtois neměl proti hlavičce směřující přesně k tyči sebemenší šanci.

V prodloužení plném pochodujících emocí dlouho nepřicházela pořádná šance. Od Atlétika se to ani čekat nedalo, neboť jeho hráči už byli totálně vyčerpaní, Real zase nebyl schopen vymyslet cokoli, čímž by protivníka přelstil a ztrestal.

Až Di María vyrukoval deset minut před koncem s únikem po levém křídle a rozhodující akcí. Courtois ji sice bravurním zákrokem ještě pozastavil, ale proti dorážce po celý zápas se trápícího Balea nárok neměl.

Bílý balet skóre otočil a protože se dokázal vzepřít osudu, na desátý triumf v Lize mistrů nakonec v lisabonské noci dosáhl. Zvláště, když záhy po inkasovaném gólu nedokázal Tiago ztrestat další Casillasovo selhání. Náhradník Marcelo a Ronaldo gólem z penalty, mimochodem sedmnáctým v tomto ročníku Ligy mistrů, pak vzápětí triumf Realu jen završili.

To už bylo na Atlético a hlavně pak na jejího trenéra moc. Simeone se neovládl, plný zloby a emocí vnikl na hřiště a musel se poroučet na tribunu, kde už jen prožil hořký konec partie, která  se pro jeho tým ještě po dvou minutách nastavení vyvíjila tak slibně.