Olomouc - Sparta 0:3Hanáci se z poháru vůbec nepoučili, pořádný výprask dostali od excelující Sparty i v lize

Hanáci se z pohárové konfrontace a tři dny staré čtvrtfinálové lekce vůbec nepoučili. Už po sedmi minutách totiž nechali Kadlece v šestnáctce zcela samotného, ale ten naštěstí pro domácí pálil ve vyložené šanci jen do gólmana Zlámala, po pěti minutách zase se zájmem přihlíželi, jak si Matějovský pohrál s celou jejich obranou, ale slibnou akci do konce nedotáhl.

To všechno byl ale teprve začátek předznamenávající další minuty olomouckého utrpení. Po čtvrthodině stáli při Sigmě všichni svatí, jimž je nedaleký Svatý kopeček zasvěcen. Hušbauerova rána zpoza šestnáctky totiž nejprve roztřásla břevnem, Krejčího ránu zastavila o pár desítek sekund později tyč,další Hušbauerův pokus jen těsně míjel bránu.

Hanáci v těchto fázích vůbec neexistovali. Vyklidili střed hřiště, k míči se vůbec nedostávali, do osobních soubojů se ani nepokoušeli chodit, pohyb pouze stínovali, fotbal také. Trenér Pivarník se mohl od postranní čáry ukřičet, ale nic nepomáhalo, neboť jeho svěřenci neexistovali a vlastně jen čekali, kdy jejich trýzeň ukončí sparťanská rána z milosti.

Ta musela zákonitě přijít.  V 28. min. vyškolil Krejčí jak Koutného, tak i brankáře Zlámala. Od postranní čáry hledal Lafatu nabíhajícího do šestnáctky, ale centrovaný míč zapadl do brány. "Neměla to bý střela, fakt jsem chtěl centrovat," přiznával šťastný střelec.

A Sigmě mohlo být ještě hůř. To kdyby takřka vzápětí Zlámal zaváhání nenapravil a nezlikvidoval Kadlecovo sólo, anebo kdyby v 38. min. Vidličkův pokus napodobit od opačné postranní čáry Krejčího neminul jen o centimetry domácí bránu i vzduchem marně plachtícího gólmana.  Po poločase připomínajícím hru kočky s myší tak bylo sparťanské jednobrankové vedení dost hubené.

Zase až tolik litovat nemuseli, neboť šest minut po přestávce stačilo Kadlecovi po vyšachování celé olomoucké obrany nastavit před prázdnou bránou nohu a Hušbauerovu přihrávku doklepnout do sítě.

Po devíti minutách přišel k druhé trefě stejně snadno a lehce, neboť po Matějovského kolmici mu předložil ideální přihrávku Lafata a letenský mladík střílel zase do prázdné brány.

Sparta režírovala utkání k obrazu svému, zatímco otřesení domácí se snažili výsledek alespoň korigovat. Marně, protože ani na ligové scéně na Spartu neměli a jejich konečná porážka byla vzhledem k průběhu střetnutí, šancím, nastřelenému břevnu a tyči a hlavně pak diametrálně rozdílnému výkonu obou celků ještě milosrdná.