Článek
Určitě není jednoduché zvolit nejtvrdší, nejdrsnější sporty. Sportovci snad všech odvětví, včetně šachistů, budou stát samozřejmě za tím svým. Je jasné, že tvrdost se může skrývat ve sportu samotném, ale také v přístupu k němu. Jinak to bude vypadat v případě líného a neangažovaného hobíka, jinačí přístup bude mít vysoce motivovaný profesionál. Ale pojďme pro tuto chvíli nehodnotit samotný výběr sportů a podívejme se spíše na jejich porovnání – třeba i pomocí statistik zranění nebo spálených kalorií za hodinu.
Co je vlastně ultra?
Ačkoli na světě existují i ultramaratóny s délkou jen o málo přesahující oněch maratónských 42 kilometrů, ty opravdu drsné se běhají alespoň na 100 kilometrů, 100 mil nebo ještě mnohem více. Často na jejich překonání i ti nejlepší potřebují více než 24 hodin a musí být špičkově připraveni nejen fyzicky, ale také psychicky. Profesionál se pozná nejen podle vypracovaných lýtek, ale také podle toho, že umí zvolit dobrou taktiku a přizpůsobovat rychlost situaci na trati i ve svém těle či hlavě, má výborně zvládnutou hydrataci, stravu i mentální přípravu.
Scott Jurek, jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších ultramaratónců světa časopisu řekl: „Pro mě je těžké to, že kdykoli mohu zastavit a vykašlat se na to." Neméně náročný než samotný závod je také fyzická příprava na něj. Musíte odtrénovat hodiny a hodiny denně, týdně, měsíc za měsícem, přivykat své tělo na prudká stoupání či na řídký vzduch v horách. A to není všechno: Abyste vykompenzovali jednostrannou zátěž, musíte také pravidelně posilovat, cvičit méně zatěžované partie.
Při ultra většinou nehrozí příliš často prudké nárazy, roztříštěné kosti a podobně jako u jiných outdoorových aktivit, o zranění měkkých tkání však nebývá nouze. Strašidla ve formě nejrůznějších zranění či opotřebování šlach či kloubů zná asi každý ultraběžec.
Z pěti posuzovaných disciplín vychází ultra bezkonkurenčně nejlépe v úmrtnosti účastníků. Nepřekvapí, že „nejúspěšnější" jsou lezci. Zbylé tři disciplíny se pohybují v podstatě na stejné úrovni mezi devíti až jedenácti úmrtími na jeden milion účastníků. Druhý nejlepší sport je z tohoto pohledu možná trochu překvapivě plavání.
Je až zarážející, že v počtu zranění vychází nejlépe právě nejsmrtelnější sport – skalní lezení. Příčinu lze hledat pravděpodobně ve skutečnosti, že dojde-li už k nějaké nehodě, nejpravděpodobnějším následkem není zranění, ale exitus. Smutné druhé místo si v této kategorii odnáší bikeři řítící se z kopců střemhlav dolů, za nimi následují běžkaři. Ultraběh bychom našli na třetí pozici. Jen o trochu lépe vychází plavání.
V počtu kalorií spálených během hodiny konkrétního sportu je klání mnohem těsnější. Nejvíce spálí plavci a běžkaři. Nejméně naopak bikeři. Ultraběžci jsou s lezci na hodně podobné úrovni – spálí asi 800 kcal za hodinu.
Ačkoli časopis nakonec běh na ultravzdálenosti nevyhodnotil jako nejtvrdší sport ze všech, my všichni přeci jen dobře víme, že je určitě nejkrásnější.
