Článek
Ne odjakživa byl ale Maročan na špici. Jeho kariéra vlastně začala totálním propadem v olympijském finále na 1500 metrů roku 1996 v Atlantě. El Guerrouj skončil úplně poslední se slzami v očích. Fotografii zdevastovaného, brečícího sebe sama si nechal zarámovat a pověsit na zeď svého pokoje. A pak přišly další dvě olympiády, a El Guerrouj se stal prvním běžcem od dob legendárního Fina Paava Nurmiho, který získal na jedné olympiádě zlato jak z běhu na 1500, tak na 5000 metrů. Lepšího završení kariéry už snad ani dosáhnout nemohl.
Hvězdný atlet z Maroka byl znám svým velice dlouhým krokem a lehkou horní polovinou těla. Jeden trenér o něm řekl, že je stavbou těla „jako dědek, který své kalhoty nosí tak vysoko, že když se chce vysmrkat, musí si rozepnout poklopec". K dlouhým nohám přidal šampión trénované tělo a hlavně plíce. Velmi brzy si uvědomil, že chce-li opravdu vítězit, musí své plíce naučit nasát a využít maximum dostupného kyslíku, zatímco tělo běží jako o život. Čtyři měsíce v roce žil a trénoval v pohoří Atlas ve výškách kolem 2000 metrů.
A výsledky byly nepřekonatelné. „Jestli mě budou chtít porazit, budou muset na dráze umřít. Tak moc je budou pálit plíce," řekl tehdy směrem ke svým soupeřům. A vyhrál. Evidentně se nikomu umřít nechtělo. Hicham El Guerrouj začal seriózně běhat už jako náctiletý. Jeho inspirací byl Saïd Aouita, jiný slavný marocký atlet. El Guerroujova rodina vlastnila restaurant a posílala mladíčka vyřizovat nejrůznější záležitosti s přesným časovým plánem. Při jeho návratu ho celé osazenstvo restaurace vítalo potleskem, jako by vyhrál zlatou olympijskou medaili. Tušili už tenkrát, že tento sen, tato hra se stane brzy realitou?
| Nejoblíbenější trénink Hichama El Guerrouje |
|---|
| 4x2000 metrů + 6x1000 metrů na 70 % maximální tepové frekvence |
Maročan celou svou běžeckou kariéru tvrdě dřel. Poprvé na sebe upozornil v 18 letech, když skončil třetí na juniorských mistrovstvích světa v běhu na 5000 metrů. Každý rok jedenáct měsíců v řadě velmi houževnatě trénoval. Pokud nezvládl dokončit těžký trénink, příští den jej absolvoval znovu. „Trénoval jsem tak tvrdě, dokud jsem z toho neonemocněl. Říkali o mně, že trénuju jako šílenec, jako člověk, který absolutně ztratil rozum," vzpomínal později atlet.
