Článek
Pravdou je, že pokud dojde k výhřezu ploténky, jedná se do určité míry o nevratné poškození. To ovšem neznamená i trvalé obtíže. Lidský organizmus má velké autoreparační mechanizmy, pokud má k tomu dobré podmínky.
Obtíže se většinou objeví nečekaně a po nějaké nevinně vypadající zátěži (vykládání věcí z auta, zvednutí břemene, uklouznutí). Zpravidla to začne bolestí zad, která se po pár dnech změní v bolest střílející do dolní končetiny. Dalšími projevy mohou být výpadky citlivosti a hybnosti končetiny. Výhřez se ale zpravidla vyvíjí delší dobu a pak stačí pověstná poslední, byť mírná kapka a problém je na světě.
K výhřezu ploténky dojde nejčastěji opakovaným mírným přetěžováním, respektive jejím nerovnoměrným zatěžováním. Všichni máme určitou asymetrii, kterou si ale neuvědomujeme. Vytvořili jsme si totiž náhradní mechanizmy. Uvedu příklad: Naše páteř se na jednu stranu otáčí lépe než na druhou. Rotaci na druhou stranu ale rovněž potřebujeme, a tak ji nahradíme úklonem. Pak při chůzi či běhu naše páteř k jedné straně nerotuje, ale uklání se. To jsou ty malé vnitřní síly, které postupně a velmi nenápadně poškozují ploténky.
V určité fázi tohoto procesu začne o sobě problém dávat vědět. Někdo pocítí potíže již při malém strukturálním nálezu, u někoho je vývoj rychlý a dojde hned k masivnímu výhřezu. Bolesti mohou být mírné, či rovnou nesnesitelné. Posunutá ploténka dráždí nervy a bolest pak vystřeluje do končetin.
Akutní fázi je rozhodně nutno řešit klidem, někdy i medikamenty a cvičením. Cíleným cvičením, které musí být velmi šetrné a nesmí provokovat bolest, můžeme zmírnit svalovou dysbalanci, a vyladit svalové napětí. Nepříznivé tlaky v okolí ploténky pak mizí, ploténka přestává být tlačená špatným směrem.
Díky tomu se zmenšuje otok ploténky a tím i bolest. Někdy je bohužel začátek delší a vyžaduje trpělivost. Vždy by ale po cvičení mělo být okamžité, byť mírné zlepšení. Zpočátku toto zlepšení trvá jen několik hodin či jeden den. Postupně se tato doba prodlužuje.
Postupně se člověk dostane do stabilizovaného stavu. Už je schopen běžných denních aktivit, musí se ale stále velmi kontrolovat, nesmí se předklánět, zvedat těžké věci, či celý den sedět. Pokud cvičí a nedělá chyby, kterými by si problém obnovoval, stav se zlepšuje a postupně může uvažovat o sportování.
A jak je to tedy s během? Obecně se má za to, že při bolestech zad či výhřezu ploténky běh není vhodný, protože při něm dochází k otřesům, které bolest či výhřez zhoršují. A že daleko lepší je třeba plavání. S tím ale nelze úplně souhlasit. Při dobře koordinovaném běhu by k velkým otřesům a nárazům docházet nemělo.
Pokud se dobře zpevníme v pase a do pasu dýcháme bránicí, bude trup hezky zpevněn a zastabilizován, a nebude v páteři docházet k destruktivním tlakům a páčením. V tomto případě pak může být běh i vhodnější než třeba uváděné plavání. Plavání totiž příliš dobrou službu zádům nedělá. Hrudník je vztlakem vody zvedán nahoru, zatímco pánev padá dolů, tedy vede to k rozpojení v pase.
Pokud vás tedy nepříjemná záležitost s výhřezem postihla, nevěste hlavu. Bude nutná trpělivost a opatrnost, ale postupně se k běhu pravděpodobně budete moci vrátit. Vždy by ale tato zkušenost měla zůstat určitým vztyčeným ukazováčkem, nabádajícím nás k opatrnosti a obezřetnosti. Takže pokud vás tento problém právě postihl, či vás již nějakou dobu omezuje, neházejte flintu do žita. Ve většině případů se dá velmi dobře řešit a návrat k původním aktivitám je možný.
