Článek
Kozel patřil před čtvrt stoletím k oporám mužstva vedeného nejprve Miroslavem Beránkem a následně Františkem Ciprem, které oslnilo v Evropě a doma získalo titul. Současný výběr má prvenství v lize prakticky jisté. Zbývá už jen zopakovat výjimečný mezinárodní úspěch. „Je fakt, že remíza v Londýně byla šťastná," vrací se Kozel k týden starému duelu, který skončil na Emirates Stadium 1:1. „Ale Slavia má takové sebevědomí a kvalitu, že může jít dál. Navíc si nepochybně všichni v klubu uvědomují, že jsou schopní hrát lépe než v Londýně," přemítá Kozel.
Proč si je tak jistý, že Slavia může uspět? „Žádný další český klub momentálně není schopný hrát v Evropě důstojnou roli. Slavia na Arsenalu i následně v derby proti Spartě potvrdila, že umí přežít velké šance soupeře. A pak potřebuje hodně málo, aby ráz zápasu otočila. Arsenal má v ofenzívě výrazné individuality, ale v jednom zápase to nemusí nic znamenat. Vyrovnávací gól byl hodně důležitý. Slávistům nepochybně narostlo ještě více sebevědomí. A to je zcela oprávněné. Z hlediska herního, kondičního i výsledkového. Proto si myslím, že šance na postup je veliká," vypravuje Kozel.
A za příklad dává pětadvacet let staré tažení Pohárem UEFA. „Tehdy jsme z předkola postoupili přes Sturm Graz a nebylo to nijak přesvědčivé. Ale s každým zápasem rostlo naše sebevědomí, byli jsme lepší a lepší," vzpomíná Kozel.
Podle Jindřicha Trpišovského měl zápas dva hrdiny. Superlativy si zaslouží duo Kolář, HolešVideo: Sport.cz, SK Slavia Praha
O rok dříve přitom prakticky stejný tým vypadl v 1. kole Poháru UEFA s AIK Stockholm. „Mužstvo se tvořilo, ještě v létě pětadevadesátého dorazilo několik kluků. Jako poslední pak už v průběhu soutěže Karel Poborský. Všechno do sebe zapadlo," šátrá ve vzpomínkách Kozel.
Tým, jehož základem byla pozdější stříbrná parta z mistrovství Evropy v Anglii, po Grazu v předkole postupně vyřadil Freiburg, Lugano, Lens a ve čtvrtfinále AS Řím. „V tehdejším azylu na Strahově jsme využili počasí. V mrazu jsme měli lepší obutí, což Italové podcenili, v lisovkách na zmrzlém povrchu klouzali a my měli do odvety dvoubrankový náskok. Mysleli jsme, že semifinále je tutovka," vzpomíná Kozel na rozpoložení před odvetou v Římě.
Tomáš Holeš nastoupil poprvé na stoperu. Klobouk dolů, pěli na něj ódy spoluhráčiVideo: Sport.cz, SK Slavia Praha
„Pro mě to byl životní zápas. Sedmdesát tisíc nevraživých fanoušků a na trávníku soupeř, který si byl jistý postupem," vypravuje Kozel, že římští tifosi hnali svoje miláčky k branám semifinále. „Jakžtakž jsme ubránili do půlky nulu. Jenže čtvrt hodinu po pauze nám dal Moriero laciný gól zpoza velkého vápna. A nastalo peklo. Byli jsme pod obrovským tlakem a osm minut před koncem inkasovali podruhé. Byla vlastně klika, že jsme zápas při tak drtivé převaze AS dovedli do prodloužení. A když jsme inkasovali potřetí, byli jsme vyřazení. Až nás vysvobodil životní trefou Jirka Vávra," připomíná Kozel trefu tehdejšího náhradníka.
„Jak jsme byli sebevědomí jasně ukazovalo následující dění. Při losu jsme byli zklamaní, že na nás nepřipadl nikdo z dvojice Barcelona-Bayern, ale dostali jsme Bordeaux. Přitom v jejich sestavě byli Lizarazu, Witschge, Zidane či Dugarry. Mimořádní hráči, kteří tehdy byli v semifinále nad naše síly," vyzdvihuje francouzského protivníka Kozel.
A připomíná jednu zásadní paralelu se současným výběrem Slavie. „Opírali jsme se o týmový výkon, z něhož pak vynikly individuální výkony. Byli jsme hladové mužstvo plné začínajících hráčů, kteří ještě nebyli tak známí, ale tehdejší sezonou se nastartovali k velkým kariérám. Plno kluků pak sbíralo úspěchy v Evropě. Měli jsme velký potenciál, jen to nikdo ještě nevěděl. I současná generace je výjimečná," přemítá Kozel a doufá, že čekání na další českou semifinálovou účast ve čtvrtek skončí.
