Článek
Právě v Anterselvě bral Šlesingr svou první velkou medaili. Ve sprintu, ve kterém nestačil pouze na norskou legendu - Oleho Einara Björndalena. Z vytrvalostního závodu získal bronz. Ale silné vzpomínky má i na stíhačku, ve které dojel čtvrtý. „Vybavuji si souboj s Olem. Sice jsem závod nezvládl na stojkách, ale první část byla hodně zajímavá," říká sedmatřicetiletý matador pro biatlon.cz k bitvě se všestranným Seveřanem.
„Ole byl v té době ujetý vagón a já mu dokázal sekundovat. Byl jsem na trati hodně silný, jelo se mi dobře a ani to nebolelo," pokračuje čerstvě sedmatřicetiletý biatlonista, který avizoval před zimou, že jde do poslední sezony.
Coby závodník se tak s Anterselvou rozloučí. „Slzy nebudou," ujišťuje. „Ale mám to tady rád, líbí se mi příroda a panoramata. Anterselva patří mezi nejhezčí areály, které objíždíme. Kvůli nadmořské výšce je to pro všechny náročné, ale zároveň hezké."
Na šampionátu s ním trenéři počítají hlavně pro štafetu.
V týmové soutěži uspěli Češi v Anterselvě už v roce 1995, ale ne ve štafetě. Čtveřice Petr Garabík, Roman Dostál, Jiří Holubec a Ivan Masařík nestačila pouze na Nory v tehdejším v závodě hlídek.
„Pamatuji si, že jsem tam trochu čaroval při střelbě vestoje," loví v paměti Holubec. „Byla z toho tři trestná kola. Nohy se mi klepaly tak, že jsem ani nevěděl, kolikrát jsem vystřelil. Myslel jsem, že mi zbývá ještě jeden náboj, ale už byl pryč."
Dnes hlídky v program šampionátu nenajdete. Co to vlastně bylo? Šlo o společnou jízdu čtveřice, souboj, který byl vlastně jakýmsi prehistorickým základem biatlonu.
„Když se jezdilo na 20 kilometrů, tak to byl nekonečný závod. To by dnes nepřicházelo v úvahu. Pak se délka zkrátila na polovinu, ale nevím, jestli by to bylo atraktivní" popisuje Holubec detaily disciplíny, která na MS skončila v roce 1998.
Všichni čtyři biatlonisté z týmu jeli bok po boku, vystřídali se při čtyřech střeleckých zastávkách a čekali na sebe. Jinak to nešlo. Do cíle museli dorazit v 15 sekundách. Nuda? Archaická záležitost? Asi ano. „Na druhou stranu bylo docela zajímavé, že když někdo rupl, tak se na něj muselo čekat," připomíná pro biatlonový web Holubec záležitost z dějin.
Právě Anterselva je s historií biatlonu hodně propojena. Je s Oslem vůbec nejčastějším dějištěm mistrovství světa. Jelo se zde už v letech 1975 a 1976. Následoval rok 1983.
Holubec dobře pamatuje, jak v Anterselvě vypadalo, když se tu závodilo v pětadevadesátém. „Velké tribuny z kovových konstrukcí tam ještě nestály, byly vytvořené ze sněhu. Ale vzpomínám si, že diváků bylo hodně, hlavně Němců. Dnes je ten zájem samozřejmě větší."
