Článek
Nebyl závěrečný debl pro vás už jen rutinou?
Už to máme s Bárou úplně totáč (směje se). Šlo nám to asi líp než v Praze, ale myslím, že jsme si rozuměly i při finále. Rozumíme si totiž i mimo kurt. Pořád jsme vedly, bylo to víc v klidu. V Praze to bylo vypjatější, ze začátku jsme prohrávaly.
Jaké to bylo zase otáčet stav z 1:2 na zápasy?
Oba singly v Rumunsku byly těžké, na tři sety. A povrch byl pro nás hodně obtížný, takže nebylo nic jistého. S Pavjlučenkovovou jsem ve finále měla vyhrát a zvládla jsem to celkem v klidu. Tady bylo všechno víc vydřené, ale debl pak byl už celkem v pohodě.
Cítíte se trochu jako hrdinka?
Nechci být tak braná, za týmem stojí tolik lidí... Není to jen moje práce. I Petra, která prohrála, se snažila udělat body. Stane se, že to nevyjde. Teď jsme vyhrály s Barčou debla. Někdy to vyjde takhle, příště můžu prohrát oba singly já. Takhle mě určitě nenazývejte.
V sobotu jste na kurtu doplňovala cukry pomocí koly, jak jste zrelaxovala? Na kurtu jste během dvou dnů strávila šest hodin...
Po prvním zápase jsem byla docela vyřízená. V neděli jsem se ale cítila daleko lépe. Měla jsem víc než den na regeneraci, což je dobré. Všichni se starali, abych byla připravená.
Bylo těžké udržet proti Niculescuové nervy?
Moc jsem je nedržela, jak jste viděli po druhém setu, tam už to ve mně trochu bouchlo. Je potřeba hrát pečlivě, obzvlášť na takovém povrchu to nejde ustřílet prvním míčem. Ona pár chyb taky dá. V koncovce druhého setu sice ne, ale ve třetím jich zase pár udělala.
Cítíte, že jste od loňského prvního kola v Kanadě ušla velký kus cesty?
Určitě jsem se posunula. Je potřeba pár dnů, týdnů s týmem strávit. Teď už jsem se i těšila, Praha mi hodně pomohla, co se psychiky týče, když jsem to zvládla před tolika lidmi. V Kluži už jsem se nebála. Už jsem zvyklá hrát tenis, který hraju i na turnajích.
