Článek
"Nevěřím tomu ještě teď," přiznala závodnice týmu Česká spořitelna MTB poté, co absolvovala oficiální tiskovku. Od rána byla hodně nervózní a snažila se nemyslet na loňské mistrovství světa v Les Gets, kde taky jela neohroženě první, ale defekt jí připravil o zlato. Dvě soupeřky se dostaly před ním a ona musela být ráda za bronz.
"V posledním sjezdu jsem si dávala pozor, jela jsem pomalu a vnímala každý kamínek, abych přes něj nepřejela a nestalo se to, co vloni," líčila šťastná Huříková. "Když jsem vjela na travnatou pasáž, začala jsem řvát štěstím."
Náskok rychle zvyšovala
Na trati s extrémně těžkými výjezdy vystřelila hned po startu jako raketa, náskok rychle zvyšovala. "Sama jsem nečekala, že to půjde tak hladce," prozradila. Soupeřky na ní prostě neměly. Emoce s bikerkou z Vimperka pořádně cloumaly ještě dlouho. "Na stupních vítězů jsem při hymně měla tep asi 140. Nešlo to unést, bylo to pro mě jak druhý závod," řekla letošní vicemistryně světa z časovky.
V Livignu se kvůli nutné aklimatizaci připravovala ve vysoké nadmořské výšce více než dva týdny. I tak si hodinu a čtvrt závodu protrpěla. "Hlavně stoupání byla strašně těžká. Ty kopce, které se jely tady, to je fakt síla. U nás doma je proti nim všechno rovina," uvedla novopečená šampiónka, která si vychutnávala každou minutu v duhovém dresu mistryně světa. "Kvůli tomu náskoku se asi zdá, že to pro mě byla pohodička, ale to je jen zdání..."
Nehty v českých barvách tentokrát přinesly zlato
Když všem soupeřkám odjížděla hned v úvodu závodu, trochu jí to zaskočilo. "Bála jsem se, že jsem přepálila tempo," přiznala po svém galapředstavení. "Terezka splnila taktické pokyny dokonale. Chtěl jsem, aby byla první už před tou technickou pasáží," řekl trenér Lutovský, který šampiónku vychoval ve Vimperku a vede jí i v reprezentaci.
Večer před závodem si nalakovala nehty v národních barvách. "Na letošním mistrovství Evropy mi to sice štěstí nepřineslo, ale tady jsem věřila. Byla jsem moc dobře připravená," dodala Tereza Huříková.
