Článek
V Estonsku jste byl nejlepším střelcem českého týmu, ale přivezl jste si i ošklivě roztržený ret, jak se vám s tím mluví? Kluci si dělají srandu, že nemám takový přízvuk. Vždyť já přes rok z devadesáti procent mluvím jen anglicky. Při jídle si musím dát pozor, protože mám pusu zadrátovanou svorkami.
Jak jste přišel k úrazu? Dostal jsem pod košem loktem, ale asi to nebylo úmyslné. Trefil mě ovšem dobře. Nemít chránič, tak jsou dva zuby venku. Už jsem měl jednou podobnou ránu na opačné straně pusy. Ale tahle byla výstavní. Hlavně víc krve.
Je pro vás těžké vyrovnat se se systémem, kdy na ME postoupí pouze jedno z devíti mužstev, jež hrají dodatečnou kvalifikaci? Házím to za hlavu. Mluví se o Portugalsku nebo Izraeli, ale já to neřeším. Čeká nás Polsko.
Myslíte, že Poláci jsou těžší soupeř než Estonsko? Hrajeme doma, takže bychom neměli připustit překvapení. Těším se hlavně na atmosféru.
Do Sazka Areny má přijít šest tisíc diváků, nedá se té atmosféře lehce podlehnout? Nějaké zápory tu jsou, ale nemůžeme se strachovat, že nedáme koš. Jsem na velké haly zvyklý. V Itálii jsem hrál i před deseti tisíci diváků. Když podruhé vyhrajeme, bude to fajn.
Myslíte, že vám paradoxně pomohla vysoká porážka v přípravě v Portugalsku? K něčemu to dobré bylo, i když jsme to tak neprožívali. Sudí tam připustili jatka. Spíše to připomínalo ragby, ale trochu nás to probralo.
V červenci jste změnil dres a přestěhoval se z Říma do španělské Badalony. Proč? Chtěl jsem zůstat, ale klub šel po Srbu Bodirogovi, takže jsem hledal něco na jednu sezónu. Vztahy s koučem Pešičem jsem měl dobré, chci se ale příští rok ještě pokusit o NBA. Snad se mi vyhnou zranění a fyzicky na tom budu dobře.
Je NBA pořád vaším snem? Když mluvím s kluky, kteří tam působí, tak si myslím, že na to mám. Chce to padnout na tým, kde budu mít svou roli. V Evropě jsem už čtvrtý rok, šance pořád je.
