Dibelková pátá v chodeckém závodu na 20 km

Druhé místo se ztrátou téměř půldruhé minuty za vítězkou obsadila Běloruska Ryta Turavová, třetí skončila Susana Feitorová z Portugalska. Dvaadvacetileté Dibelkové, která předchozí český rekord na dvacetikilometrové trati držela od březnového závodu v Soči, chybělo k medaili 21 vteřin. Přitom začala pomaleji, na mezičasu ve čtvrtině trati byla až devatenáctá, pak se ale začala posouvat vpřed.

Dosavadní světový rekord patřil dvěma chodkyním. Času 1:26:22 dosáhla nejprve Číňanka Jen Wang 19. listopadu 2001 v Kuang-čou, půldruhého roku nato její výkon vyrovnala Ruska Jelena Nikolajevová v Čeboksarech. Čas Ivanovové 1:24:50 z roku 2001 mezinárodní atletická federace jako rekord neuznala.

Ivanovová už má zlatou medaili z mistrovství světa 2001 v Edmontonu, loni skončila na olympijských hrách v Aténách druhá. Dnes rozhodla závod trhákem v první polovině trati, kterým si vypracovala minutový náskok.

Dibelková si skvěle rozvrhla síly, v závěru jich měla stále dost a z konce druhé desítky se propracovala až na samou špičku. Přesto musela dávat pozor, neboť dostala dva žluté terčíky a v případě třetího varování od rozhodčích hlídajících techniku jí hrozila diskvalifikace. Proto v závěru neriskovala. "Věřila jsem trenérovi," chválila taktiku kouče Iva Pitáka. "Kdybychom to zkusili, asi by jí sundali," předpokládal trenér.

Dvaadvacetiletá rodačka z Čáslavi prožívá nejlepší sezónu kariéry. Při prvním důležitém závodu roku v březnu si vytvořila osobní rekord, krátce po dokončení druhého ročníku na třetí lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze vybojovala bronz na mistrovství Evropy do 22 let v Erfurtu ve stejně dlouhém závodu. A dnes ji od něj mezi světovou elitou dělila necelá půlminuta.

Přesto Dibelková nesmutnila, naopak, rozdávala úsměvy. "Je to moc krásný pocit, ale to asi ještě všechno přijde," vykládala sympatická a usměvavá dívka. O radost se podělí hlavně se svou maminkou. "Vždycky se hrozně raduje, do telefonu strašně výská. Když jsem byla třetí v Erfurtu, tak jsem jí vůbec nerozuměla," povídala v rozhovoru s novináři.

Už když odstartovala, vydala se do čela startovního pole. "Nechtěla jsem, aby mě tam pokopali a pošlapali," vysvětlila svůj záměr. Její snahu však ještě na stadiónu sudí ocenili žlutým terčíkem. "Opravdu? To ani nevím. Zaplaťpánbůh, akorát bych se nervovala. Trenér mi pak na dvanáctém kilometru řekl, že mám dva. Já se během závodu na tabuli nedívám," prohlásila.

Čím víc se blížil cíl, předcházela závodnice USK Praha slavné soupeřky. "Byla jsem překvapená, že kolem mě byly pro mě do teďka samé chodecké bohyně," smála se. V té chvíli si říkala, jestli tam náhodou není omylem. "Ale měla jsem síly. Dnes jsem zjistila, že nikdo není nepřemožitelný. To je super," pochvalovala si. "Trať mi tady seděla, byla docela těžká, což mi vyhovuje," řekla.