Zemřela olympijská šampiónka Rezková-Hübnerová

"Paní Miloslava Rezková-Hübnerová byla skvělou a úspěšnou atletkou, reprezentantkou, která kromě jiných úspěchů dokázala pro Českou republiku vybojovat i metu nejvyšší - zlatou olympijskou medaili," uvedl pro ČTK předseda ČAS Libor Varhaník a vyjádřil hlubokou soustrast rodině a blízkým.

Rezková-Hübnerová vyhrála olympijský závod v Mexiku 1968 už v 18 letech, tehdy jako jediná překonala laťku ve výšce 182 centimetrů. O rok později se v Aténách stala také evropskou šampiónkou výkonem o centimetr lepším.

Přitom začínala s baletem, pak přišla ke slovu gymnastika, volejbal a teprve v sedmé třídě ji získali atleti. Její táta chtěl, aby zakotvila u jednoho sportu, snil o jejím úspěchu, a ten přišel.

Ve svém životním závodě v Mexiku Rezková poprvé opravovala už na 174 centimetrech. S bojem o přední příčky proto vyučená zlatnice moc nepočítala, a tak si na ploše mezi pokusy v poklidu četla knížku. Mezitím ale postupně vypadávaly všechny její soupeřky, a když nejmladší z trojice čs. závodnic jako jediná z celého startovního pole na třetí pokus zdolala 182 cm, senzace byla na světě.

"Na vítězný skok člověk nezapomene. Nebyl technicky moc vydařený, ale byl účinný. Laťka tam zůstala," vzpomínala po letech. Zvýšenou motivaci jí pár týdnů po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa dodal i fakt, že o nejcennější medaili bojovala se dvěma sovětskými závodnicemi. "Měla jsem velmi dobrou techniku a kotník," popsala své přednosti výškařka nevysoké postavy, jež skákala ještě valivým stylem (tzv. stredlem).

Do olympijské sezóny přitom závodnice pražské Rudé hvězdy vstupovala s osobním rekordem 166 cm. Na letním mistrovství republiky se však dokázala zlepšit o plných 16 centimetrů, což jí kromě domácího rekordu zajistilo i letenku do Mexika. Na jejím pokroku se výrazně podílel trenér Hübner, za něhož se po zlatu z mistrovství Evropy 1969 v Aténách provdala.

Už jako Hübnerová poté vytáhla hodnotu domácího maxima až na 187 cm, ale v mezinárodním měřítku už se i kvůli častý zraněním medailově neprosadila. Na ME v letech 1971 a 1974 byla pátá, na OH v Mnichově 1972 obsadila až 15. příčku. Na další hry v Montrealu už čtyřnásobná mistryně republiky ani nejela a v roce 1977 ze zdravotních důvodů ukončila kariéru.

Brzy poté našla matka dcery Lindy a syna Jiřího, jež se mezitím rozvedla, zaměstnání ve středisku vrcholového sportu pod tehdejší Rudou hvězdou (dnes Olymp), kde v průběhu více než tří desítek let prošla množstvím různých pozic. "Jsem celkem spokojená, žiju takový jednotvárný život, z práce domů, pak se psem," řekla před pár lety.

"Velice si vážíme toho, že i po skončení úspěšné atletické kariéry se od svého oblíbeného sportu neodvrátila, ale naopak práci pro atletiku zasvětila celý svůj život," řekl Varhaník.