Článek
Jiřina Svobodová vyhrála exhibiční mítink Pražská tyčka, k výhře jí poblahopřál i manžel Petr Svoboda.
Potěšilo vás vaše vystoupení na Pražské tyčce?
Jsem spokojená. I když já jsem pořád spokojená… Skočila jsem 455, sice na čtvrtý pokus, ale vím, že forma je, i na lepší výkon. Jen mě mrzí, že jsem to neskočila v tom třetím pokusu. Je tu strašně rychlý povrch, foukalo do zad, což byly nezvyklé podmínky oproti posledním závodům. Už se strašně těším do Ostravy na Zlatou tretru, tam to rozsekám. (směje se)
I světovou rekordmanku Isinbajevovou a vedoucí ženu letošních tabulek Silvaovou?
Já doufám, že se konečně prolomí smůla, kterou mám v Ostravě. Buď jsem tam neskočila základ, nebo odcházela s brekem, tak doufám, že to příští týden napravím.
Říkáte, že jste spokojená pořád, ale v neděli v Táboře jste tak nevypadala.
Já byla spokojená i tam, ale s rozcvičováním. V něm jsem předvedla nádherné skoky, ale jak jsem pak měla dlouhou pauzu, tolik mi to nešlo. Měnili jsme přes zimu některé technické detaily a na tréninku mi to jde. Bohužel v závodě mám tři pokusy a tady se mi povedl až ten čtvrtý. Byla jsem ráda, že mi ho povolili, 455 už vypadá líp než 445.
V Oslu jste na Diamantové lize skočila 430 centimetrů, v Táboře o pět centimetrů výš. Teď jste získala zpět sebedůvěru na vyšší výšky?
Je to paradox, ale i po těchto dvou závodech jsem věděla, že mám na to skákat vysoko. Jen pořád čekám, až se hlava probere a půjde to. Ještě pořád se hledám, každý skok je jiný. I když se dostanu vysoko, buď jsem blízko, nebo daleko. Ale ještě je dost času, abych se našla.
Jak jste vůbec přijala, že organizátoři Zlaté tretry na poslední chvíli zařadili do programu vaši disciplínu?
Úplně se mi rozzářily oči, moc se tam těším.
Ale program máte teď dost nabitý, skáčete dva závody týdně…
Teď řeším, jestli jet příští neděli ještě na Diamantovou ligu do Birminghamu. Těch závodů je strašně moc, hodně jich bylo ve špatném počasí. Možná i to je důvod, proč jsem skákala špatně technicky. Možná bych měla přitrénovat, takže si po Zlaté tretře asi dám od závodů pauzu.
Při Pražské tyčce bylo počasí opačné než před pár týdny. Svědčí vám velké teplo?
Nemám ho ráda, ale nejvíc mám skočeno ve vedrech. (úsměv) Nejradši mám počasí, kdy se svlíknu a nepotím, ale zároveň mi není zima. Ani slabý déšť nevadí, ale extrémy jako byl začátek sezóny nebo dneska nemusím.
O víkendu při mistrovství Evropy družstev v Dublinu moc sluníčka být nemá. Dívala jste se, jaké potkáte soupeřky?
Já nikdy nekoukám na startovky, nedělá mi to dobře. Ani nevím, co tam je za země, jen tuším, že tam bude Irsko. (úsměv)
Jak se těšíte na akci, kde budete závodit za reprezentační družstvo, a jde o body?
Je to jiné. Určitě nebudu vynechávat, navíc můžeme mít maximálně čtyři křížky. Nejde riskovat, je třeba jít všechny výšky na jistotu, pokud možno bez oprav.
