Článek
Kdyby se měřil pokus v rozhazování, byla by jasnou finalistkou. „To jsem trefila akorát šedesátku značící limit, cítila jsem se skvěle, trenér tleskal. Nepřipouštěla jsem si, že by to nemuselo vyjít. Ale potom jsem se s tím prala, jak jsem byla přehecovaná,“ vyprávěla a zpod slunečních brýlí jí stékaly slzy.
Na chvíli musela úplně přestat mluvit. „Z toho se budu vzpamatovávat hodně dlouho,“ pravila.
Bronzová medailistka z mistrovství světa v Helsinkách takový krach nepamatuje. „Nikdy se mi to nestalo,“ smutně vykládala. Nehledala výmluvy. „Ani není na co. Konečně jsem se na rozdíl od minulého roku cítila zdravá, rok jsem čekala na tenhle závod, bylo krásně teplo, foukal dobrý vítr,“ nechápala svůj výpadek.
Mrzel ji to o to víc, že ani soupeřky nebyly v optimální formě. Z první kvalifikační skupiny nepřehodil limit nikdo, ve druhé tři diskařky. „I ve finále bude medaile nízko,“ tuší Cechlová. To už ale bude bez ní.
Co dál? „Nevím, vůbec nevím,“ nechtěla 31letá vrhačka bezprostředně po neúspěchu plánovat další kariéru. „Každopádně to bylo moje poslední mistrovství Evropy, proto mě to štve,“ smutnila.
