Článek
Letos jste manželku a tři děti do Česka vzít nechtěl?
Chtěl, jenže má nejmladší dcera má teprve tři měsíce, let by pro ni byl dlouhý. Ale i má žena ví, že se sem ještě hodněkrát vrátíme, Prahu máme rádi.
Jak vzpomínáte na svoji první návštěvu? Šebrlovi vás tehdy vzali i do středověké restaurace.
Jasně, byla legrace. A jídlo bylo báječné! Projeli jsme se i po okolí a je to tu fakt krásná země.
Co jste si řekli teď, když jste se s Romanem Šebrlem potkali v Praze?
Většinou mu říkám, že už cítím, jak stárnu a on odpovídá: „Co mám říkat já v pětatřiceti!“ Probereme spolu i rodinu, teď jsme se domlouvali na grilování, třeba mě vezme i na golf. Ale zatím se mě asi bojí. (směje se) Ne, Roman je mnohem lepší golfista.
Však také plánuje golfovou kariéru. Vy už tušíte, co budete dělat, až skončíte s atletikou?
Rozjel jsem svoji nadaci, tak se jí budu určitě dál věnovat. A taky bych rád trénoval, klidně i tady v Česku, když se naskytne příležitost.
Jaké pro vás je soupeřit se Šebrlem v době, kdy už má vrchol své kariéry za sebou?
Když sledujete Romana i Tomáše Dvořáka, vidíte, co znamená milovat věc. Ta vášeň pro desetiboj je to největší, co jsem se od Romana naučil, i když má nejlepší léta za sebou.
Vám je třicet, jak dlouho ještě budete moct útočit na jeho světový rekord?
Realisticky tak dva roky, pak už to bude hodně těžké. Ale i Roman mi říkal, že k tomu, aby se to povedlo, musíte být zdravý a dobře připravený dva roky po sobě.
To jste vloni nebyl, celou sezónu jste nezávodil, hledal jste novou motivaci?
To nebyl problém motivace, ale já byl velmi unavený, psychicky i fyzicky. Měl jsem za sebou dvanáct let soustavného tréninku bez přestávky, pořád jsem myslel na desetiboj, potřeboval jsem vysadit. Asi to pomohlo, letos už jsem si udělal osobáky na stovce i a na překážkách.
Prý jste dokonce přemýšlel o konci kariéry.
Ano, uvažoval jsem o tom. Byl jsem z atletiky vyhořelý, nemohl jsem běžet jedno kolo při rozcvičce, aniž by mě něco bolelo. Víte, když jedu od svého domu, někdy musím jet kolem stadiónu. Ale já se bál kolem něj jezdit, radši jsem to vždycky vzal jinudy. O atletice jsem nechtěl nic vědět. Jen jsem rybařil, odpočíval a začal trénovat zase v září. Teď jsem zpátky tam, kde předtím.
Před pár dny jste se setkal i s hvězdnou americkou sjezdařkou Lindsey Vonnovou. Co jste spolu probrali?
Potkali jsme se na golfu. Moc milá a hezká holka, až se člověk diví, že dokáže být na svahu tak agresivní. Teď trénuje v San Diegu, já žiju dvě hodiny odtamtud, tak mi říkala, ať jí zavolám, až si budu chtít zalyžovat v Coloradu.
A půjdete?
Ne v příštích dvou letech, to si musím dávat pozor na zranění. Já totiž nikdy na lyžích ani na snowboardu nestál, vždyť jsem vyrůstal na Havaji a v Kalifornii... Ale až skončím s kariérou, rád si to vyzkouším!
