Článek
Nic nenapovídalo tomu, že dnes už je třetí letní den. Teploty kolem třinácti stupňů, vítr 25 kilometrů za hodinu, vlhkost vzduchu 97 procent. "Ideální atletické počasí," utrousil Šebrle ironicky při pohledu k nebi. "Jedno z nejhorších počasí, co jsem zažil, horší už to snad ani nemůže být," krčil rameny. Podobné, možná i horší, zažil ale už na MS v Helsinkách 2005, kde byl druhý, ani na olympiádě v Pekingu nebyly nejlepší podmínky.
Oba předchozí ročníky v Kladně zažily sluníčko, ale když se ráno Šebrle doma podíval z okna, okamžitě si šel pro druhou velkou tašku. Sbalil se, jakoby ho nečekal jeden, ale hned tři desetiboje. Několik náhradních vrstev oblečení, troje rezervní tenisky a plno dalších věcí do rezervy. "Může klidně pršet ještě víc, jsem připraven," prohlásil po vrhu koulí, při kterém se mu už dvoje boty v šatně sušily u topení.
Vypadal jako na zimním soustředění. Na sobě měl tričko, mikinu, zimní bundu a prošívanou šusťákovou bundu. Podobně si chránil i svaly na nohách. "A musím to pořád svlíkat a oblíkat. Mokrá je i zem, je to nepříjemné," líčil. "Ale musíme v tom závodit všichni," mávl nakonec rukou.
Je pro olympijského vítěze horší déšť, vítr nebo zima? Vítr, pokud fouká správným směrem, nevadí. "Dneska byl do zad. I déšť by se dal kousnout, ale nejhorší je zima. Pořád se převlékat do suchého... Dneska jsem použil skoro úplně všechny věci," řekl Šebrle. "Kdyby bylo teplo, tak se to dá přežít, ale tohle bylo na prd," dodal.
Před čtvrtou disciplínou, skokem vysokým, se počasí nad atlety trochu smilovalo. Oteplilo se asi o čtyři stupně a hlavně přestalo pršet. "To bude maso," předvídal Šebrle před výškou a děsil se, až bude padat do mokrého a studeného doskočiště. Nakonec toho byli vícebojaři na rozdíl od sedmibojařek ušetřeni. "Snad ale bude zítra lépe," věřil Šebrle.
