Článek
Zápolení při prvních novodobých hrách v roce 1896 rovněž v Aténách bylo ještě v souladu s Coubertinovým názorem, že "žena je na sportovním kolbišti tvorem nežádoucím". Bylo tomu tak už ve starověkém Řecku, kde se něžné pohlaví nesmělo olympiád nejen účastnit, ale ani jim přihlížet. Údajně tomu tak bylo proto, že muži závodili nazí. Pravou příčinou však zřejmě bylo nízké postavení žen na tehdejším společenském žebříčku.
Oficiálně si sportovkyně na svoji premiéru musely počkat do roku 1900, kdy se v Paříži představilo prvních 22 z nich. Utkaly se v golfu a tenise - první šampiónkou se stala americká golfistka Margaret Abbottová. Přesto však ženy dál zůstávaly kuriozitou. Tvrdilo se například, že kvůli sportu budou neplodné a změní se v muže. Olympijské hnutí ženy ignorovalo, a tak začaly pořádat vlastní Světové ženské hry (1922).
Diskuse se točily i kolem oděvů sportovkyň
Záhadou, o níž se dá spekulovat, je účast vůbec první Češky na olympiádě. Her v Paříži v roce 1900 se měla zúčastnit i jistá Hedwiga Rosenbaumová, která získala dvě bronzové medaile - v tenisové dvouhře i smíšené čtyřhře s americkým partnerem. Ačkoli neměla s českou výpravou nic společného (startovala soukromě) a jako zemi svého původu uvedla pouze Prahu, historici olympismu její medaile i účast Česku připisují.
Diskuse se točily i kolem oděvů sportovkyň. Odhalovat ženské křivky bylo tabu, takže například tenistky hrály v dlouhých šatech. Gymnastky si zase musely obvazovat hruď širokými pruhy látky, přes něž oblékaly spodničky a blůzy. Atletky závodily v nepohodlných kalhotách dlouhých nejméně deset centimetrů pod kolena. První šortky si oblékla v roce 1920 slavná francouzská tenistka Suzanne Lenglenová.
Další zlom v ženské účasti na hrách přinesl Amsterodam 1928. Závodnice mohly poprvé změřit síly i v královně sportů - atletice. Byla to však premiéra s trpkou příchutí, po doběhu závodu na 800 metrů řada žen v křečích zkolabovala a odpůrci jejich olympijské účasti byli znovu na koni. Výsledkem bylo zrušení této disciplíny na dlouhých 32 let. Až do roku 1960 v Římě běhaly ženy nejdelší vzdálenost 200 metrů. Maratón žen byl do programu her zařazen až poměrně nedávno. V Los Angeles 1984 jej vyhrála domácí Joan Benoitová.
První sextesty v roce 1968
V roce 1952 se konala první smíšená soutěž mužů a žen na olympiádě - závody v parkuru. Časem začaly sportovkyně bojovat i v ryze mužských sportech. V roce 1968 přistoupil Mezinárodní olympijský výbor k prvním sextestům. Osm let poté debutovalo ženské veslování, házená a basketbal. V roce 1996 byl pak zařazen ženský fotbal. Emancipace v poslední době pokročila natolik, že ženy i vzpírají a neúčastní se pouze soutěží v boxu.
Největším počtem olympijských startů se může pyšnit švédská šermířka Kerstin Palmová, která v letech 1964 až 1988 závodila sedmkrát. Stejně velké časové rozpětí je i mezi starty rakouské šermířky Ellen Müllerové-Preisové (1932 až 1956); počet jejích účastí však snížila válka. Nejmladší vítězkou vůbec se stala Američanka Majorie Gestringová, která v roce 1936 ve věku 13 let a 267 dní vyhrála soutěž ve skocích z prkna.
Ženy jsou dnes nedílnou součástí největšího sportovního svátku. Jedna z nich, sovětská gymnastka Larisa Latyninová, se stala nejúspěšnějším olympionikem vůbec (18 medailí, devět zlatých). V Sydney 2000 měla zase domácí atletka Cathy Freemanová tu čest zapálit olympijský oheň. Před čtyřmi lety v Aténách byla předsedkyní organizačního výboru rovněž žena, právnička Gianna Angelopulosová-Daskalakiová.
