Článek
Chystáte se na svůj jedenáctý Dakar. Pět jste jich vyhrál v kategorii čtyřkolek. Proč jste se rozhodl pro buginu?
Už před dvěma roky jsem začal jezdit s malou jednomístnou buginou. Vlastně už v roce 2012, kdy mě nepřevzali se čtyřkolkou, i když na přejímce v Evropě jsem prošel. Už tehdy jsem uvažoval o bugině, protože jsem s ní jezdil malé závody. Nikdo o tom nevěděl. Nestál jsem o velkou publicitu, ¨jelikož jsem zjišťoval, zda mě to v takovém autě bude vůbec bavit a budu to chtít dělat. Startoval jsem na dálkových rallye v Albánii, Řecku, Tunisu, Maroku...
Kdy padlo konečné rozhodnutí?
Začátkem roku. Zkoumal jsem, jaké šance bych měl na Dakaru. On totiž stojí doprovod stejné peníze jako u čtyřkolky, startovné také.
Mluvil jste o závodech v jednomístné bugině, ale rozhodl jste se pro velkou, dvojmístnou?
Při závodech v jednomístné bugině, o nichž jsem mluvil, je navigace dost stresující, protože vzdálenosti navigačních bodů jsou poměrně blízko u sebe. Jedete třeba devadesátkou a po sto metrech jsou odbočky. Obtížně se soustředíte na řízení a navigování zároveň. Už v únoru jsem se rozhodl jet Dakar a koupit velkou buginu.
Čím jste začal?
Nezačal jsem autem, ale navigátorem. To je také důležitá součást (úsměv). Oslovil jsem tři lidi a jako nejlepší z toho vyšel Vlastík Tošenovský... Vlastně jako jediný možný. Kubíček má problémy s páteří a Janáček, který jel Dakar se Zapletalem, přiznal, že už se při velkých rychlostech bojí. Tošenovský jezdil na motorce a s tátou jako navigátor. Má zkušenosti.
Kdy jste tedy začal shánět buginu?
Ještě v únoru. Objezdil jsem Holandsko, Belgii, Francii, všechny výrobce bugin. Mapoval jsem, co je k mání. Bohužel jsem ji koupil pozdě. Zklamali mě ve Francii, všechno trvalo strašně dlouho. Slibovaný týden se změnil na dva měsíce. Ale koupil jsem profesionální stroj, se vším všudy. Vychází ze základů Schlesserovy buginy, která úspěšně startuje na Dakaru už dvacet let. Ta moje je modernější, odzkoušená.
Co stojí taková plnokrevná bugina?
To se ani neptejte. Možná desetkrát víc než čtyřkolka. V dnešní době nechci cenu říkat. Lidi by si asi mysleli, že jsem se zbláznil nebo by záviděli, když do auta a závodu investuji luxusní dům.
Vydrží celý Dakar?
O tom nespekuluju. Můžu selhat já, třeba tím, že udělám chybu a někam ji pošlu. Může také na ní něco prasknout. Je to půl na půl.
Kolik jste stihli najet tréninkových kilometrů?
To je problém. Hrozně málo, sotva šest set. Když jsme ji přivezli, spousta věcí se mi nelíbila. Předělával jsem je a čas utíkal... Jezdil jsem po lesích, na motokrosové trati, ale také v písku u Senice. Ale padlo mi to hned do ruky. Příjemně se ovládá, skvěle péruje. Je to zkrátka závodní stroj na maratóny.
Vy jste jezdil úspěšně motocyklovou Šestidenní, na Dakaru jste pětkrát vyhrál se čtyřkolkou. V čem je pro vás největší rozdíl ve srovnání s buginou?
Motorka je jasná, to je jednostopé vozidlo. Čtyřkolka je lehká, silná, ale reaguje okamžitě. Člověk ale pořád musí být ve střehu. Nejste připoutaný, můžete kdykoliv ze stroje vyletět, se čtyřkolkou se převrátit, což může skončit velmi vážným zraněním nebo i smrtí. V autě, mezi která patří i bugina, jste chráněn rámy, takže bezpečnost je větší. Jenže auto mnohem víc váží, takže se hůř ovládá, reaguje pomaleji, všechno se musí dělat s předstihem. S tím mohu mít zpočátku problémy. Mně osobně trochu vadí i viditelnost. Z auta nemám takový přehled, chybí mi přímý kontakt, jaký jsem měl z motorky nebo čtyřkolky.
Využijete nějaké zkušenosti z malé buginy?
Letos jsem v té jednomístné odjel čtyři závody, což je nějakých dva tisíce kilometrů. V Albánii nebo Řecku se jezdí po vrstevnici, Když uděláte chybu, zřítíte se ze srázu. Kolikrát jsem se bál... Ale vychovalo mě to k preciznímu ovládání a maximální koncentraci. To se určitě hodí.
Existuje něco, z čeho byste měl strach na nadcházejícím Dakaru?
Toho je... Trať je hodně náročná, těžké auto tolik neznám, mohu udělat chybu. S Vlastíkem jsme toho najeli opravdu hodně málo. Vlastně se neznáme. On nebude věřit mě, já zase jemu. Prostě se musíme otestovat, zvyknout si na sebe. Já musím věřit, že mi čte trať správně, on mně, že nedělám chyby. Předpokládám, že začátek bude z naší strany vlažnější.
Jaké si děláte ambice?
Dojet. Jiné ani mít jako začátečník nemůžu. I proto jsem si nalepil na buginu velké Z. Když si vezmu, že pojede nějakých sto šedesát aut, z nichž zhruba půlka odpadne, a já dojedu třeba pětasedmdesátý, pak to pro mne bude fantastický výsledek. Zároveň to pro mne bude položení základního kamene českého jezdce s autem, které má pohon jedné nápravy. Ostatní Češi Dakar totiž jeli se s pohonem všech čtyř kol. Dojetí tak bude vítězství a získání zkušeností pro další Dakary.
Přeci jenom, nepomýšlíte v koutku duše výš?
Tohle slýchám často. Pětkrát jsi vyhrál čtyřkolky, tak se prosadíš i v autech. To je nesmysl! Vezměte si slavného Francouze Peterhansela. Pětkrát vyhrál motorky a v roce 1999 přesedl do auta. Jezdil s plívama. Do pořádného auta se dostal, až když ukázal, že umí a dojíždí. Teprve pak začal bojovat o přední umístění. Auta už také vyhrál pětkrát, ale na první výhru čekal pět let a za patnáct let jich má jen pět... To je kus života.
Co ještě potřebujete stihnout do odletu na Dakar?
Moc se toho už stihnout nedá. Ležím doma na bachoru a mám pohodu. Pracuji také na nové jednomístné bugině, s níž chci jet Silk Way Rally. Chci jezdit hlavně ty velké závody. Všechno ale bude odvislé od toho, jak dopadnu právě na Dakaru. Pokud vypadnu v první etapě, třeba se na čas stáhnu a budu se věnovat přípravě na další ročník. Nebo skončím úplně a budu pronajímat a servisovat závodní techniku na dálkové rallye.
