Článek
Uvítal jste den volna, kdy jste si mohl trochu přispat?
Chtěl jsem, ale brzy po ránu mě vzbudili kousáním mravenci a komáři. Ležel jsem pod širákem vedle naší Princezny 69. Čas jsem využil na pořádnou hygienu, na kterou jinak není moc času, a také na marketingové a mediální akce. Zájem o naši posádku je velký.
Co soupeři říkají vaší tatře, která je nejstarší ve startovním poli?
Obhlížejí auto a nevěřícně kroutí hlavou nad tím, jak jsme rychlí, když vážíme nejvíc a máme nejnižší výkonové parametry. A já jim říkám, že naše Princezna je ze všech kamiónů nejkrásnější.
Znovu bojujete o přední umístění v etapách, ale celkově jsou stupně vítězů hodně vzdálené. Kde berete tu vnitřní sílu, pořád se prát s nepřízní osudu?
Je pravda, že jihoamerický Dakar jsem ještě nikdy nedokončil, ale věřím, že letos to zlomím. Cenu pro nás mají i etapové úspěchy, jsme vidět a dodává nám to sílu se prát dál. Dakar je nevyzpytatelný, naděje na stupně vítězů pořád žije. Stát se může cokoliv.
Spoléháte i na problémy soupeřů?
Takhle bych to neřekl. Věřím, že my už jsme si smůlu vybrali. Když skloubíte obtížnost trati a skutečnost, že každé auto je jen stroj, stát se může cokoliv. V žádném případě nikomu nic zlého nepřeji, ani poruchy ne. Bojujme jen na trati.
Zbývá šest etap. Budou těžší než ty dosavadní?
To se pozná. Hodně bude záležet na podmínkách, jestli budou třeba etapy kráceny. My potřebujeme co nejtěžší trať, abychom na ni mohli stahovat ztrátu. Může to být už jen lehčí, ale třeba jedna etapa všechno rozhodne.
Když jste odjížděl na Dakar, říkal jste, že už vás asi nic nepřekvapí. Elektronika vás vyloženě zaskočila...
Na Dakaru se najde vždycky něco, co vás může zaskočit nebo spíš překvapit svojí banálností. To byl případ elektroniky. Od nějakého kamene praskl kryt odpojovače baterií. Když jsme auto v bivaku myli, dostala se tam voda a způsobila zkrat. To nikdo nemohl tušit.
Byl to nejhorší moment letošního Dakaru?
Jednoznačně. Už jsem telefonoval domů, ať nemají strach, že jsme v pořádku, ale stojíme na trati. Smiřoval jsem se s koncem... Zastavilo u nás několik kamiónů, včetně Marka Spáčila. Snažili se pomoci. Až ten německý, který tolik nekoukal na čas, nás roztáhl, motor naskočil a my jsme bez světel dojeli do bivaku. Tam ožila naděje, že pojedeme dál.
Nebudíte se v noci hrůzou, co se zase na autě vysype?
To ne, myslet na tohle by znamenalo raději nepokračovat. Každou sekundou může v kterémkoliv autě něco zaskřípat, prasknout a je konec. A hlavně... Po loňské havárii, kterou jsem přežil jen o vlásek, jsou technické problémy procházkou růžovou zahradou.
Jak se drží vaše záda?
Díky mému fyzioterapeutovi závodím. Tím chci říct, že pochopitelně bolí, ale dá se to vydržet a snad to zvládneme až do Santiaga.
Velmi dobře si vede Martin Kolomý, co říkáte jeho výkonům?
Jede opravdu velmi dobře. Když se naučí zvládat situace při předjíždění, bude ještě lepší.
Narážíte na protest De Rooye?
Nenarážím, ale konstatuji. Marek jel přede mnou a za mnou De Rooy, který je velice nervózní. Protest na nás dva podal on, nikoliv já, to bych nikdy neudělal. Nemohl se dostat dopředu. I tady ale platí, že první si volí stopu. Místo stížností měl De Rooy přijít a vyříkat si to s námi. Stalo se, je to minulost.
On je opravdu tak moc nervózní?
Je to velký jezdec, ale když ho dostanete pod tlak, chybuje. Myslím si, že toho teď využijí tovární Kamazy. Mají tři mladé jezdce, znám je velmi dobře osobně. Očekávám, že jeden bude na De Rooye hodně tlačit, zatímco dva budou vyčkávat. To je taktika, kterou bych také použil. On nevydrží pod tlakem dlouho. Znáte to, když se dva perou... Pojedeme naplno a uvidíme, co z toho bude. Na rozdíl od soupeřů před námi my můžeme, oni musí.
Probírali jste nějak osočení Tomášem Vrátným?
Kdepak, soustředíme se na závodění. Vysvětlili jsme to v prohlášení a videu Pravda vítězí. To, co udělal, je ubohý způsob, jak se zviditelnit. Mohl si ověřit u jury, kdo podal protest. Hodně uletěl. Neříkám to proto, že nám pořád dluží peníze za loňskou tatru, ale s nikým jiným nemáme problém. On se nechová férově, není to poprvé, co nás nepravdivě napadl. Takoví lidé na Dakar nepatří, jen ho kazí.
