Článek
„Jsem skálopevně přesvědčený, že je to reálné. Vždyť přesednu na mnohem rychlejší tovární KTM. Budu mít nejen výrazně lepší techniku, ale starat se o mě bude i o dost početnější kolektiv mechaniků. Přestoupil jsem zkrátka do týmu svých snů. Jsem za to vděčný všem, kteří mi k tomu dopomohli," září natěšený Kornfeil.
Uvítal by, kdyby pro něj příští sezóna byla zlomová. „Moc si přeju, aby mě vynesla do silnější kubatury Moto2. Psychicky jsem podle mého názoru připraven velmi dobře a přes zimu jsem odhodlaný zapracovat na sto procent i na fyzičce," má jasno.
V současnosti trénuje šestkrát týdně, jen v neděli si dopřává oddech. „Zaměřuji se hlavně na vytrvalost. Běhám, jezdím na kole a občas si vyzkouším i bungee jumping," prozrazuje náplň přípravy jezdec z jihomoravského Rohatce.
Na loňském neúspěchu má vinu i stáj
V uplynulém ročníku šampionátu si Kornfeil proti roku 2011 v celkové klasifikaci pohoršil z dvanácté na patnáctou příčku. „Mým původním cílem bylo skončit do desátého místa. Měl jsem k tomu slušně nakročeno. Jenže při Grand Prix v Aragónu se definitivně stvrdil můj přechod do RW Racing Teamu a šéfové mé dosavadní stáje mi najednou začali házet klacky pod nohy," stěžuje si.
Tým prý úplně přestal slyšet na jakékoli jezdcovy požadavky. „Najednou jsem už vůbec neměl šanci dostat na motorku třeba nové díly. Není divu, že mi poslední čtyři podniky MS příliš nevyšly. Přitom jsem do té doby byl jasnou týmovou jedničkou, myslím, že jsem si takové zacházení nezasloužil," podivuje se ještě teď.
Kornfeil si uvědomuje, že v ambiciózním týmu bude pod značným tlakem. „Vyrovnám se s tím. Kdybych si nevěřil, neměl bych v týmu co pohledávat," říká rezolutně. Hned dodá, že by se rád v budoucnu propracoval i mezi elitní jezdce prestižní kubatury MotoGP. „To přece chce každý, kdo začne na motorce profesionálně jezdit. Já nejsem výjimkou. Věřím, že jsem nedávným přestupem posun v kariéře výrazně urychlil," je přesvědčen.
Za rok ho čeká maturita
Sport ovšem není jedinou součástí jeho života. Je rovněž studentem střední průmyslové školy v Břeclavi. „Beru školu vážně. Přitom nemám žádný individuální studijní plán. Pokud ve škole delší dobu chybím, musím učivo dohonit. Teď přes zimu chci být v lavici takřka dennodenně. Na jaře už budu totiž maturovat. Udělám maximum, abych zkoušku z dospělosti nemusel opakovat," burcuje se Kornfeil.
Většina učitelů se mu snaží být maximálně nápomocná. „Včetně pana ředitele, který mi fandí," cení si. Vadí mu ale, že hlavně zpočátku nevycházel příliš dobře se spolužáky. „Mnozí z nich zřejmě nemohli překousnout, že si místo školy jezdím závodit po světě. Postupně se sice naše vztahy vylepšily, ale ani teď nemohu říct, že bych mezi nimi měl nějaké kamarády," mrzí ho.
