Článek
Ve středu se představí na trati 200 metrů prsa. „Děda si kvůli mému závodu koupil novou televizi," vykládá s úsměvem slečna, která pochází z Rimavské Soboty. „Babička s dědou na Slovensku pořád žijí. Byla jsem u nich před olympiádou na haluškách," říká Moravčíková, jejíž otec pracuje u armády, a tak rodinu zavál osud do Česka.
Když dokončila třetí ročník gymnázia, odjela s rodiči do USA, protože otec dostal práci v misi NATO ve Virginia Beach. „Nejprve jsem dálkově dodělala střední školu, později jsem se vrhnula na univerzitu za oceánem a pořád plavala," vypráví Moravčíková.
Zvolila si hodně netradiční obor. „Odpromovala jsem na dvou. Mám diplom na mezinárodní vztahy, a pak v oboru čínštiny, čínské politiky, náboženství a jejich obchodu," vykládá. K netradičnímu studiu se nedostala náhodou. „Četla jsem studii, že mnohé americké firmy selhaly při uzavírání kontraktů v Číně, tak jsem se vrhla tímhle směrem. Má to budoucnost," je přesvědčená Moravčíková. Navíc ji země na asijském kontinentu lákala už v mládí. „Zajímala jsem se o jejich zvyky, tradice, náboženství, kulturu. Taky o Tibet či Egypt."
Plave vlastně náhodou
Zatímco studia byla naprosto cíleným krokem, plavání vlastně náhodou. „Když jsem jako hodně malá chodila ještě na Slovensku na procházky s rodiči nebo jsme jeli na dovolenou k moři, vždy jsem bez dozoru pádila k vodě. A tak mě rodiče dali do plavecké přípravky, abych se jim někde neutopila. A pak jsem u plavání zůstala," směje se Moravčíková.
Právě pobyt v Americe ji ve sportovní kariéře ohromně posunul. „Měla jsem trenéra, který o plavání věděl i nejtitěrnější detaily. Během pobytu za oceánem jsem na dvoustovce stáhla deset vteřin, na stovce čtyři. Trenéři mají připravené plány na celý rok, k dispozici jsou specialisté na kondiční trénink, psycholog, masér, fyzioterapeut. Bazén jsme měli jen pro vlastní potřeby," popisuje podmínky, z nichž se těšila v Americe.
Nyní se natrvalo vrátila do Česka a plánuje, že si k plavání přibere ještě studia na DAMU. „Každý o mně říká, že jsem strašná herečka. Ale musím někoho přemluvit, aby se mnou šel na přijímací zkoušky. Sama bych asi odvahu neměla," směje se Moravčíková.
Rok na jazykovce
Termín zápisu pro podzimní semestr však určitě nestihne, a tak si naplánovala rok studií na jazykové škole. „Chtěla jsem japonštinu, ale mamka mi ji zatrhla, tudíž dojde zřejmě na francouzský jazyk," přemítá Moravčíková. Při tom všem hodlá pokračovat s plaváním na nejvyšší úrovni. „Byla jsem trošku na vážkách, ale rozhodla jsem se, že jeden olympijský cyklus ještě dám," culí se.
Ke změně názoru přispěly události v osobním životě. „Ty rozebírat nechci," zakaboní se jedinkrát během vyprávění. A také londýnská olympijská zkušenost. „Pocitově se cítím před závodem dobře. Ale ať už to dopadne jakkoliv, je to paráda," rozplývá se.
Nadchnul ji zahajovací ceremoniál. „Nejlepší byla cesta ke stadiónu. Šli jsme po cestě, která byla obsypána dětmi. Chtěly podpisy, fotky, pištěly, plácaly si s námi. Atmosféra byla úplně elektrizující," líčí s nadšením. „Vždy jsem snila, jak budu kráčet při nástupu na olympiádě. A najednou jsem tam skutečně byla. A ještě jsme poutali strašný zájem díky holínkám. Přišel za námi americký basketbalista LeBron James a říkal: Máte super obutí. Byla jsem tak paf, že nemám ani fotku," hihňá se Moravčíková.
Věci má i na chodbě
Během her přežívá s další plavkyní Simonou Baumrtovou. „Máme strašně malý pokoj, přitom vozíme ohromnou spoustu věcí. I proto jsem rozložená ještě na chodbě našeho apartmánu," přiznává Moravčíková.
Lebedí si nad možnostmi pro sportovce v olympijské vesnici. „V posilovně může člověk využít místní fyzio specialisty, o komfortu jídelny je zbytečné mluvit. Nadchly mě jahody dovážené ze Skotska," vypráví plavkyně Bohemians Praha a raduje se ze setkání se sportovními celebritami. „V pondělí se za mnou dokonce ohlížel americký plavec Michael Phelps. Možná už si mě pamatuje z bazénu," smála se Moravčíková. „Ale chtěli jsme fotku s Boltem, kterou nemáme. Těsně před námi někoho odmítnul, pokus tedy ani neproběhnul," přiznává a těší se, až vyrazí na další sportoviště i oblíbené nákupy. „Před závodem jsem se držela stranou a nerozptylovala. Ale určitě na všechno dojde. Na košťata z Harryho Pottera, na hadříčky, na suši a pochopitelně i podporu co nejvíce českých sportovců, protože olympiáda má fakt šmrnc."
