Článek
Hrál na celkem jedenácti šampionátech, má z nich ale jen tři medaile. Stříbro z roku 2016 a bronzy z MS 2011 a 2012. Zlato ho minulo, ani ukončení zoufalého čekání na český cenný kov se letos nedočkal. „Těžko už teď něco vrátíme zpátky, zase se nám bohužel nepovedlo nejdůležitější utkání šampionátu. Hlavně proto, že jsme byli na začátku zakřiknutí a báli se hrát. Nezdálo se mi, že by na nás nějak vlítli, ale dali dva góly vlastně z ničeho," uvažoval Plekanec.
„Když jsme se pak zvedli a srovnali na těch 2:2, tak jsem věřil, že ten vítězný gól přece jen dáme. Rozhodovaly ale detaily, třeba rychlejší přistupování v obraně, v tom byli Američani lepší než my. Musím taky uznat, že Kane zahrál skvěle. Vzal to na sebe a rozhodl," líčil Plekanec
Na dotaz, zda přijede pomoci národnímu týmu i za rok, když bude mít možnost, měl jasnou odpověď. „Já už ne, reprezentace teď už bude pro jiný kluky," připustil nejstarší hráč národního týmu, jehož počet mezistátních zápasů se zastaví na čísle 104.
Nejsilnější vzpomínka na letošní turnaj, kde se nedočkal gólu, mu zůstane spojená s úžasnou diváckou podporu, kterou měli Češi celou skupinu v Kodani a potom i při čtvrtfinále v Herningu. „V tom je největší krása národního týmu. I když končíme smutní a zase dřív než jsme chtěli, rád bych to viděl pozitivně. Spousta mladých kluků, kteří tady byli, to může dotáhnout daleko. Budu jim držet palce," přemítal Plekanec.
